Sugestivním popisem výbuchu taktické jaderné zbraně uvrhne Vladimir Sorokin čtenáře do svého nového románu Doktor Garin. Jeho děj je zasazen do blízké, dystopické budoucnosti, kde právě Kazachstán napadl Altajskou republiku.
V románu, jenž zjara vyšel česky v nakladatelství Pistorius & Olšanská, Sorokin navazuje na předchozí tvorbu, ve které popisuje zneklidňující budoucnost Ruska a Evropy. Po sérii jaderných konfliktů se starý kontinent propadl do středověku, kde opět vládnou tyrani a přijíždějící asijské hordy. Čína těží na Sibiři a rozvrácené Rusko znovu tmelí nelítostný car. Svět budoucnosti ale symbolizují i pitoreskní mutanti a technické vymoženosti.
Onálepkovat Sorokinovu tvorbu jako obyčejnou sci-fi by ale bylo příliš jednoduché. V novince Doktor Garin totiž kombinuje satiru s cyberpunkem i citacemi z deníků sovětských disidentů.
„Fascinuje mě jeho schopnost střídat styly a psát prózy nejen velmi moderní a postmoderní, ale i skoro klasické,“ upozorňuje Sorokinův dvorní překladatel a rusista Libor Dvořák v narážce na starší román Vánice, který popisuje strastiplnou cestu doktora Garina do sněhem zapadané vesnice. Vánice má totiž blízko k nejlepší ruské klasice, surreálný Sorokinův svět zde jen probleskuje zpovzdálí.
 |
Ovšem v novince nazvané přímo Doktor Garin spisovatel své čtenáře nešetří. Představí jim třeba speciálně vyšlechtěné humanoidní bytosti, které měly za úkol vládnout svým zemím. Jejich předností jsou mimo jiné enormně vyvinutá pozadí. „Pokud jde o booties neboli prdelky, řekl bych, že je to svérázný poukaz na to, že soudobí politici často žijí v jiném světě než ostatní smrtelníci a že pro to mají i příslušné uměle vytvořené předpoklady – kupříkladu specifickou formu svých těl, určených k tomu, aby řešení hromadících se problémů hlavně ‚vyseděli‘,“ přemýšlí nad bizarním motivem Dvořák. Sorokin dal těmto hrdinům ostatně dost návodná jména: Boris, Donald, Angela, Justin, Emmanuel či třeba Sylvio. Další „bootie“ Vladimir pak neustále dokola opakuje větu: „Já to nebyl.“
Dva dalekohledy
Sám Dvořák by pro seznámení se současným ruským autorem doporučoval román Den opričníka: „Jsem si sice vědom toho, že tento text v některých ohledech působí až propagandisticky a plakátově, ale chceme-li vědět, kdo je Sorokin, měli bychom začít právě tady.“ Kniha, kterou u nás proslavila divadelní adaptace s životním výkonem Karla Dobrého, popisuje ruskou budoucnost z pohledu člena carovy tyranizující ekipy.
České vydání románu Doktor Garin
Stal se tedy ve světle aktuálního dění ze Sorokina věštec? „Mohu posloužit historkou ze křtu českého vydání Dne opričníka, jehož se Vladimir zúčastnil. Mimo jiné konstatoval, že on své texty nemíní jako nějaká proroctví ruské a světové budoucnosti a že jde o čistě uměleckou fikci,“ upozorňuje Dvořák. „To jednou řekl i před svým přítelem-historikem v souvislosti právě se Dnem opričníka, a ten historik opáčil: Na to, že je to jen fikce, ti to neuvěřitelně přesně vychází... Na mysli měl docela určitě gosudarský vzestup Vladimira Putina,“ pokračuje novinář a překladatel.
„Jeho přístup ke každodenní realitě hodně připomíná výrok, který jsem kdysi slyšel od svého dalšího milovaného ruského literárního tvůrce, jednoho z dvojice bratří Strugackých – Arkadije Natanoviče,“ přemýšlí Dvořák. „Ten už v prvním rozhovoru, který jsem s ním (tehdy pro časopis Sovětská literatura) pořizoval, mimo jiné uvedl, co oba bratři soustavně říkají svým čtenářům: „My nepíšeme žádnou sci-fi, to je jen forma. Ve skutečnosti jsou to realistické prózy, v nichž se snažíme odpovídat na otázky, které si lidé dnes a denně kladou, ale třeba na ně neumějí najít odpověď.“
Podobně mluví i sám Sorokin: žánr je pro něj jen optikou, jak nahlížet na zmatek dnešní doby. Snahu popsat současnost klasickými literárními prostředky totiž přirovnává „k pokusu zastřelit ptáčka, který právě uletěl“. „Abyste dnes viděli realitu, potřebujete dva dalekohledy. Jeden z minulosti a druhý z budoucnosti,“ vysvětloval americkému deníku NY Times, který za ním dorazil do berlínského exilu.
Sorokin se sem uchýlil jen několik dní před začátkem války. Svůj názor na Putinovu agresi následně prezentoval v eseji Monstrum z minulosti, která je v Dvořákově překladu volně k dispozici na stránkách českého nakladatelství. Charakter Vladimira Putina podle něj pokřivila pyramida moci, kterou v Rusku vybudoval už Ivan Hrozný. „Za těch pět století se princip ruské státní moci nezměnil. Což považuji za největší tragédii naší země,“ píše zde.
Libor Dvořák (73)Český novinář, komentátor Českého rozhlasu Plus a překladatel z ruštiny, který se dlouhodobě zaměřuje na oblast Ruska a přilehlých postsovětských regionů. Mezi autory, jejichž díla překládá, patří bratři Strugačtí, Michail Bulgakov, Anton Pavlovič Čechov nebo právě Vladimir Sorokin.  |
Ač v Rusku až do února pobýval, provázela spisovatele pověst skandalisty, kvůli kterému se před Bolšim těatrom trhaly knihy a házely do obřího záchoda. To bylo před více než dvaceti lety, kdy vyšel jeho román Goluboje salo (Modrý špek, česky nevyšlo), ve kterém Sorokin mimo jiné popsal sexuální akt mezi Stalinem a Chruščovem.
Popisu sexuálních scén se totiž ruský spisovatel nikdy nevyhýbal, jako mladý si ještě za dob Sovětského svazu prý ostatně přivydělával tím, že pro přátele sepisoval erotické příběhy. Tuto rovinu Sorokinovy tvorby z česky dostupných knih nejlépe reprezentuje román Třicátá Marinina láska, která u nás vyšla už dvakrát. Nařčení z pornografie, kterým spisovatele vedle zmíněného protestu s obří mísou ještě počastovalo pořádající proputinovské sdružení „Jdoucí společně“, ale ruský soud tehdy odmítl. Podobný skandál pak v roce 2005 způsobilo i moskevské uvedení opery Rosenthalovy děti, ke které psal Sorokin libreto a která vyprávěla o pokusu naklonovat významné ruské skladatele.
Génius i dekadent
Kritici vedle sexu dále autorovi vyčítají i přemíru násilných scén. „Vyrostl jsem v zemi, kde násilí bylo součástí ovzduší, které každý dýchal. Takže když se mě lidé ptají, proč je v mých knihách tolik násilí, říkám jim, že jsem do něj byl od školky máčený a marinovaný,“ reagoval šestašedesátiletý autor.
Sorokin českyTřicátá Marinina láska (1995, 2010) Fronta (2003) Den opričníka (2009) Vánice (2011) Telurie (2014) Manaraga (2017) Doktor Garin (2022) |
„Sorokin samozřejmě patří do první řady Putinových odpůrců, ale v předchozích letech podobně jako další autoři, soustavně kritizující jeho režim (Ulická, Alexijevičová), a vlastně i další umělci, nijak ohrožen nebyl – Putin si byl dobře vědom, že jeho tvorbu stejně čte jen ta výseč ruského obyvatelstva, která si rovnou myslí to, co on sám. To se ale v posledních týdnech dramaticky mění a za kritický postoj k válce vás Putin může odměnit i patnácti lety vězení,“ upozorňuje Libor Dvořák.
„Jeho fanoušci ho mají za génia, a pokud se k jeho textům spíše náhodou dostanou ‚vlastenecky‘ orientovaní čtenáři, mají ho za dekadenta a zuřivého rusofoba.“ Sorokin proto spolu s manželkou setrvává v Berlíně, kam za ním američtí novináři dorazili vzhledem k plánovanému vydání hned osmi knih v angličtině. Vedle psaní se věnuje i malbě. Jeho plátna jsou přitom stejně surrealistická jako děje románů.
„Sorokin prohlásil, že se do Ruska vrátí, až tam bude vládnout někdo jiný a jinak. Ovšem kdy to bude, to se dnes dohlédnout nedá,“ uzavírá Dvořák, který na příští rok chystá překlad sbírky povídek Cukrový Kreml volně navazující na Den opričníka.
A patrně to nebude poslední počin. „Ruský spisovatel má jen dvě možnosti. Buď se bát, anebo psát. Já píšu,“ nechal se totiž slyšet Sorokin.
