Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

S filmem Mišík souhlasil po třetím panáku. Odhalil mu osud otce

  15:53aktualizováno  15:53
Ve středu oslaví Vladimír Mišík sedmdesátiny. Legendu tuzemské hudby připomene jednak filmový dokument Jitky Němcové, jednak reedice jeho první sólové desky.

Sám Mišík přitom velkou oslavu nechystá, tedy kromě té spojené s premiérou dokumentu. „Po ní samozřejmě bude nějaká party. Ale druhý den tu budu mít svoje nalezené bratry, tak si sedneme a budeme si povídat,“ říká.

Vaši nalezení bratři a vůbec životní osudy vašeho amerického otce jsou asi největším objevem filmu Nechte zpívat Mišíka, že?
No, to si pište. Táta byl jako voják odvelený z Německa někdy v létě 1946, snad už věděl, že maminka je těhotná. A já jsem žil domnění, že padl v Korejské válce. Ukázalo se však, že žil normální americký život kus od Dallasu a lítal jako pilot s Pan Am. Takže mám tři ségry a šest bráchů, dva z nich přijedou a uvidíme se poprvé v životě.

Těšíte se na to?
Vzhledem k mojí ne příliš dokonalé angličtině jsem spíš ve stresu. Rámcově se domluvím, na větší povídání to není, ale snad promluví krev. Naštěstí syn Adam má angličtinu skvělou.

Čím vás režisérka Jitka Němcová přesvědčila, abyste s dokumentem souhlasil?
Bál jsem se, aby to nebylo seriózní, protože já jsem svůj život příliš seriózně neprožíval. Nehraju si ani na nějakého velkého umělce, celý život mi vydržely ty tři akordy, co ovládám. A musím poděkovat svým muzikantům, že dokážou mým písničkám dobře posloužit.

Vladimír Mišík v dětství
Vladimír Mišík

Zpátky k filmu...
Líbilo se mi, když Jitka začala mluvit o planetce Mišík, protože mám rád sci-fi. Když přihodila pár dalších vtipných nápadů, tak jsem po třetím panáku vděčně souhlasil. Nerad se sám sleduju, ale nakonec jsme se u toho všichni pobavili.

A zvládnete poslouchat vlastní nahrávky?
Když točíme, tak velmi. Když je deska nahrubo smíchaná, rozebereme si ji a posloucháme to intenzivně. Říkáme tomu samožerky. Ale když vypustíme album do světa, tak pak už moc ne. Jen někdy, když přijdu domů v povznesené náladě, tak si do sluchátek pustím Stouny a srovnávám si je s vlastními nahrávkami. Akorát pak zkolabuju z toho, jak jim to hraje senzačně. Ale to si trochu dělám legraci.

V polovině sedmdesátých let jste za sebou měl účinkování v zavedených kapelách The Matadors, Blue Effect a Flamengo. Jak se stalo, že že jste natočil sólovou desku?
Flamengo se rozpadlo, takže jsem byl vlastně volný. Už jsme zkoušeli s Etc... a kamarádů muzikantů bylo kolem dost, tak přišla myšlenka, že by to utáhlo nahrávání desky. Hynek Žalčík měl kontakty v Supraphonu, navrhl jim tuhle ideu a ono to prošlo. Písničky jsem už nějaké měl a desku jsme natočili s celým tím okruhem kamarádů včetně Vládi Merty nebo Petra Kalandry. Vzniklo to takhle spontánně.

Tušil jste, že se písně jako Jednohubky, Proč ta růže uvadá nebo Stříhali dohola malého chlapečka stanou naprostou klasikou?
Vůbec, to nikdy nikdo neví. Netušili jsme to, ani když jsme s Flamengem točili Kuře v hodinkách, i když ta kapela hrála výborně. To bylo ostatně prověřené i koncerty. Ale s Etc... jsme neměli nic moc vyzkoušené.

Fotogalerie

Ta doba přitom musela být plná marasmu...
Byl to obecný jev, ale moc jsme si to neuvědomovali. Mám takový příměr – kdyby se člověk narodil do pracovního tábora, tak tam bude žít a nepřijde mu, že existuje něco jiného. Ale s postupem času jste z toho dostávali trochu rozum.

My muzikanti jsme museli chodit na rekvalifikace. Když vás chtěli dostat, tak se zeptali, kdo je ministr kultury východního Německa. A kdyby to dotyčný náhodou věděl, tak by se zeptali, kdo je ministr kultury Albánie. Takže nás měli plně v hrsti. K zákazu potom stačilo zpívat to, co jsme zpívali, nebýt plánovaně populární a nejít třeba na antichartu. Pak už to vzala do rukou StB.

Vám zakázali koncertovat v roce 1982. Jak k tomu došlo?
Stačil jeden telefonát. Dokonce jeden ze šéfů hudební agentury, kteří proti tomu nemohli vůbec nic udělat, měl slzy v očích. Po čtyřech měsících mi nabídli spolupráci s StB, kterou jsem odmítl. A pak už to bylo jasné.

Kudy vlastně vedla vaše cesta k dráze profesionálního muzikanta?
Nějak jsem do toho spadl. S Matadors jsme hráli tak, že už to bylo na částečnou obživu, ale z kapely mě vyhodili kvůli vojně. Tam jsem však byl jen tři měsíce, než mě shledali zdravotně neschopným sloužit vlasti, z čehož jsem teda měl velkou radost. Potom jsem zpíval v Orchestru Karla Duby, dobové estrádě s vypravěči vtipů, kde na konci trumpetista Jiří Jelínek zazpíval Zčervená a všichni se radovali. Mezitím jsme už v šatně byli zlití.

Tahle etapa vás bavila?
To nemůžu říct, ale v tu chvíli mě to živilo. To prostředí bylo lidsky fajn, ale poslouchal jsem úplně jinou muziku. Fakt je, že jsem tam česky nazpíval Summer in the City, ale taky jsem po Josefu Laufrovi zdědil Slavíky z Madridu. Byla to profesionální zkušenost a uvědomil jsem si, že tudy nechci. Šest členů včetně Karla Duby potom zahynulo při nehodě autobusu v Mongolsku. Mě tam nevzali, protože z toho byly velké peníze. Jsem za to vděčný a od té doby po penězích neprahnu.




Nejčtenější

Nečekaně zemřela Dolores O'Riordanová, nezaměnitelný hlas Cranberries

Zpěvačka Dolores O'Riordanová na pražském koncertu kapely The Cranberries.

Hlavní tvář irské skupiny Cranberries Dolores O'Riordanová náhle zemřela ve věku 46 let. Zpěvačku našli v hotelovém...

PRVNÍ DOJMY: Pat a Mat, Vetchý a Donutil. A konec rudých iluzí

Hrdinové filmu Můj strýček Archimedes

Ač točí v obou zemích, tvrdí, že do rodného Řecka jezdí žít, kdežto do své druhé vlasti, do Česka, spíš pracovat. I...



Tragicky zesnulému herci Jakubu Zedníčkovi aplaudoval ve stoje plný sál

S hercem Jakubem Zedníčkem, který tragicky zemřel při dopravní nehodě, se do...

Rodina, přátelé a kolegové se ve čtvrtek přišli do Městského divadla Brno rozloučit s mladým hercem Jakubem Zedníčkem,...

RECENZE: Veselé díky za Dabing Street, kde z vulgarit vytaví poezii

Tereza Voříšková v seriálu Dabing Street

Comeback, Okresní přebor, Čtvrtá hvězda - a teď Dabing Street. V důstojně vážném roce „osmičkových“ výročí tvoří seriál...

Zemřel hudební publicista Vojtěch Lindaur. Do Prahy tajně přivezl Nico

Hudební publicista Vojtěch Lindaur na snímku z roku 2011

Ve věku šedesáti let po dlouhé nemoci zemřel hudební publicista Vojtěch Lindaur. V říjnu 1985 do Československa tajně...

Další z rubriky

VIDEO: Eliška Balzerová a Tatiana Vilhelmová se řítí Tátovou volhou

Eliška Balzerová a Tatiana Vilhelmová během natáčení filmu Tátova volha

Na světě je první ukázka tragikomedie Jiřího Vejdělka Tátova volha, která do kin přijde 8. března. Eliška Balzerová a...

VIDEO: Tančí, svléká se a zabíjí. Jennifer Lawrence je Rudá volavka

Trailer k filmu Rudá volavka

Špionážní thriller Rudá volavka, který do našich kin přijde 1. března, zveřejnil novou ukázku. Odhaluje více z...

Na koho vsadit před Oscary? Vyhrává Coco, veselý výlet do říše mrtvých

Záběr z animovaného filmu Coco

Jistého není nikdy nic, ale až se začne sázet na Oscary, nejmenší riziko představuje volba snímku Coco jako nejlepšího...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz