Proslulý vládce hudebních temnot přijíždí po dvou letech - naposledy tu byl na sklonku září 2006. I tentokrát přijede se svou domovskou kapelou The Bad Seeds. "I když jsme do téhle desky dali maximální množství energie, zbylo jí hodně i na to, abychom vyjeli na turné. Chceme ji předvést živě, chceme se o ni podělit," tvrdí Nick Cave, který loni oslavil padesátiny.
Největší z Kristových zázraků
"Vybavuje se mi, jak jsem prvně slyšel Lazarův příběh jako kluk v kostele a byl jsem jím zasažen, rozrušen a traumatizován. Všechny nás přece naplňuje posvátnou úctou největší z Kristových zázraků, zmrtvýchvstání. Ale mě také zajímalo, jak celou věc pociťoval Lazar. Jeho příběh jsem přenesl do New Yorku, aby byl současný." Tak popisuje inspiraci ke své poslední desce její autor, kultovní australský muzikant a jeden z nejcharizmatičtějších rockerů na hudební scéně.
Album Dig!!! Lazarus Dig!!!, které se nahrávalo v červnu a červenci loňského roku v richmondských Ark Studios, je Caveovým návratem k The Bad Seeds poté, co si před rokem "nadělil" k padesátinám novou kapelu s názvem Grinderman a vydal s ní první desku. Zároveň je Lazarus také druhým albem kapely bez jeho spřízněného kolegy Blixy Bargelda, který z The Bad Seeds odešel, aby se mohl plně věnovat svým Einstürzende Neubauten.
Deska Lazarus se dokončovala v Londýně, produkce se ujal Nick Launay, který v minulosti spolupracoval s jinými slavnými australskými hudebními skupinami - třeba INXS a Midnight Oil. Že se jejím hlavním tématem stalo právě Lazarovo zmrtvýchvstání, asi nepřekvapí nikoho, kdo Caveovu tvorbu zná alespoň zběžně. Stačí jen jmenovat názvy některých jeho desek nebo soundtracků - The Firstborn Is Dead (Prvorozený je mrtev, 1985), Your Funeral... My Trial (Tvůj pohřeb... Moje zkouška, 1986), Ghosts... Of The Civil Death (Duchové... pro veřejnou smrt, 1989), Murder Ballads (Vražedné balady, 1996).
A tak by se dalo pokračovat, snad každé Caveovo dílo se minimálně zmiňuje o smrti. On to považuje za zcela běžné. "Můj pesimismus je daleko osobnější než moje pocity štěstí, který jsou docela běžný. Není to můj záměr, zabejvat se morbidníma tématama. Něco mě nutí. Nemyslím si, že je to perverzní nebo neobvyklý. Mně to přijde celkem přirozený," vysvětluje zpěvák, který se narodil jako Nicholas Edward Cave 22. září 1957 ve Wangrattě v australském státě Victoria.
Jeho otec byl učitel, matka knihovnice. Svého syna vychovávali podle nejpřísnějších anglických pravidel, traumata z dětství se dodnes promítají do Nickovy tvorby, stejně jako jeho pozdější útěky z reality k alkoholu a drogám. Dva roky studoval na Monash University obor umění. Ale již ve středoškolských dobách potkal multiinstrumentalistu Micka Harveyho, s nímž založil svou první kapelu The Boys Next Door.
Móda londýnských klubů tehdy velela vyznávat gotický rock punk, hudební scéna byla poznamenaná vlivem postpunkové muziky a tragiky Joy Division. Ve stejné době začínali i The Cure, Caveovým největším oblíbencem se však stal David Bowie. Stylizovaný do androgyna Ziggyho Stardusta jej uchvátil na jedné z nejvlivnějších desek první poloviny 70. let minulého století.
Návrat z pekla
Caveova kapela si v Londýně změnila název na The Birthday Party a město dobyla svými živými koncerty, v nichž se míchal rock, punk i blues - uchvátila i slavného rozhlasového moderátora Johna Peela a vzápětí podepsala smlouvu na první nahrávání. V roce 1981 vydali The Birthday Party album Prayers On Fire, o rok později následovala deska Junkyard. Ovšem muzikanti kolem Cavea se mezitím přestěhovali do východního Berlína, což jim mělo dodat inspiraci. Ovšem první Caveova kapela se rozpadla.
Přátelství s Harveyem však přežilo, společně s ním a neméně slavným Blixou Bargeldem sestavil Cave skutečnou postpunkovou superkapelu The Bad Seeds. První desku vydali v roce 1984 pod názvem From Her To Eternity, v roce 1986 následovala Your Funeral... My Trial a za další dva roky Tender Pray. Pak nastalo období, v němž se Cave zbavoval závislosti na heroinu, což později nazval návratem z pekla. "Byl jsem tři dny venku z kliniky, kde jsem prodělal protidrogovou kúru, když jsem se vydal na celosvětové turné. Nepil jsem, nebral jsem drogy ani nic jiného. Nikdy jsem předtím nebyl na jevišti, abych nebyl nějakým způsobem zbouranej. Musel jsem tím projít jako náměsíčnej. Opravdu nevím, jak jsem to zvládnul," vyprávěl později.
V roce 1990 představil své snad nejjemnější album The Good Son, roku 1994 následovalo alternativně rockové Let Love In. O dva roky později zaznamenal celosvětový komerční úspěch s deskou Murder Ballads, na níž se objevil slavný duet s Kylie Minogue Where The Wild Roses Grow. Typicky caveovskou perverzitou zaváněla i introspektivní The Boatman’s Call z roku 1997, osobní zpověď přinesla Secret Life Of The Love Song a následovala opět takřka typická No More Shall We Part a pět let stará Nocturama.
Nick Cave skládá i hudbu k filmům a divadelním představením, je autorem několika knih - například A uzřela oslice anděla - a zkusil si zahrát i pár epizodních filmových rolí. K tomu napsal dva scénáře k celovečerním filmům, na třetím právě pracuje. Je prostě v rozpětí vlastní tvořivosti neúnavný: "Představivost nemá žádný hranice. Vývoj muziky je proces negativních reakcí na to, co bylo předtím. A z tohohle důvodu bude pokračovat. Lidi mají neustále zálibu věci přehánět, takže tu budou vždycky nějaké další alternativy. Nemyslím si, že vadí, že už tu něco bylo před dvaceti lety - vždycky se najde někdo, kdo to něco opatří svou pečetí a vytvoří něco unikátního," říká.