Návštěvníci nezávislého divadelního studia De Facto Mimo měli již podruhé možnost shlédnout strhující program brněnských umělců. A bylo na co se dívat. Kvůli technickým problémům sice diváci přišli o videoprojekci, ale umělci na nastálou situaci zareagovali tak, že to vůbec nevadilo. Vlizelínová opona, která obvykle při jejich vystoupeních funguje jako promítací plátno, tenktokrát posloužila ke svkělé umělecké akci.
Ukryti za látkou, matně osvětleni, spíše jen tušené stíny než skuteční lidé, doprovázeni rytmickou hudbou a kytarami Dalibora Maňase a Jaroslava Škvarny, recitovali Karel Škrabal a František Kowolowski verše svoje i ostatních kolegů z Vítrholce. Černým sprejem přitom na bílý závěs napsali nejprve slovo Vítrholc a posléze namalovali jednoduché geometrické tvary a přidali několik rudých cákanců. Nakonec do plachty zabodli nůžky a rozpárali ji na kusy. Šla z toho energie. Ohromná energie.
A o čemže jsou texty? O čem dnes píší básníci? Jsou to stejná témata jak v minulých stoletích - vztah mezi mužem a ženou, láska... Navíc přibyly třeba drogy a fotbal. Jen vyjadřovací prostředky jsou poněkud jiné. Básníci z Vítrholce říkají vše na rovinu a bez příkras, nebojí se drsnějších slov. Jejich poezie se zaboří do hlavy a nechce z ní ven. Jejich básně hovoří jasně, bez zbytečných metafor. Je tak srozumitelná každému. Ať už duchem patří k undegroundu nebo ne.
Páteční večer ale nepatřil jen Vítrholci. Své verše přednesli také Hyena a Hermit. Ti se sice při recitaci obejdou bez hudby, zvonů a počítače, ale přece jen moderní techniku používají. Hermitovy verše lze najít na internetové adrese www.pismak.cz a Hyenovy na www.bystrahyena.cz. Zatímco Hermitovy verše nutí k zamyšlení, ty Hyenovy vyvolají na tváři úsměv. A i díky tomu je lze zařadit mezi moderní poezii. No, smějete se u Vrchlického?
