Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nezval vzplál k surrealismu jako k ženě. Vášnivě a nevěrně

  9:55aktualizováno  9:55
V druhém dílu třísvazkových vybraných spisů Vítězslava Nezvala vyšly tři jeho nejzásadnější sbírky z období surrealismu. A to v poválečném období poprvé v necenzurované podobě.

Vítězslav Nezval

nezval: básně II

Nakladatelství Host od roku 2011 postupně představuje jednoho z největších českých básníků, jehož dílo bylo částečně jeho vlastní vinou, částečně vinou jiných v poválečných vydáních značně zkresleno, v kritické podobě. Tedy ve verzích vycházejících co nejblíže prvním vydáním.

Sám Nezval (1900–1958) totiž své sbírky i jednotlivé básně v období vlády socialistického realismu po roce 1948 značně okleštil a jejich vydání ve Spisech Vítězslava Nezvala, které vycházely od roku 1950 a jejichž prvních jedenáct svazků sám editoval, tedy takzvaná "vydání poslední ruky", nelze brát za bernou minci. A to přestože se přes jistou charakterovou rozháranost od surrealismu, který byl totalitní mocí zapsán na černou listinu, nikdy otevřeně nedistancoval.

Paradox dějin

Žena v množném čísle (obálka 1. vydání)

Žena v množném čísle (1. vydání)

Je jistým paradoxem, vlastně typickým pro českou historii, že editorem současných vybraných spisů je Milan Blahynka. Literární vědec marxistické orientace, jedna z předních postav normalizační kritiky a také ten, kdo se po Nezvalově smrti významnou měrou podílel na vydávání zmíněného básníkova zkresleného souborného díla.

Blahynkova láska k Nezvalovi je ovšem celoživotní, dohledatelná už v jeho diplomové práci z roku 1956 a zdá se patrné, že nyní, v uvolněných poměrech vynakládá veškeré úsilí na to, aby Nezvalovu a tím i svou stopu v české literatuře usadil zpět "na správné koleje". Činí tak ostatně nejen prostřednictvím triptychu básníkových vybraných spisů, ale i dalšími pracemi.

Praha s prsty deště (obálka 1. vydání)

Praha s prsty deště (obálka 1. vydání)

Z těch bylo naprosto zásadní spolueditování knihy Bojím se jít domů, že uvidím kožené kabáty na schodech (2011), kde zejména na základě soukromých Nezvalových zápisků v plné nahotě ukázal, jak Nezvalova přítele Konstantina Biebla dohnala v roce 1951 komunistická zvůle k sebevraždě.

Tři svazky vybraných spisů nesou souhrnný jednoduchý název Básně. První svazek, vydaný před dvěma lety, představil – a uvedl na správnou míru – převážně Nezvalovo poetistické období, sbírky z let 1922–1932 (mimo jiné Pantomimu a Básně noci). Druhý, právě vydaný díl je věnován surrealismu, konkrétně sbírkám Žena v množném čísle, Praha s prsty deště (obě 1936) a Absolutní hrobař (1937). Plánovaný třetí svazek se zaměří na meziválečnou nesurrealistickou tvorbu a některé sbírky finální.

Absolutní hrobař (obálka 1. vydání)

Absolutní hrobař (obálka 1. vydání)

Takové rozvržení je logické a Nezvala představí v nejdůležitějších dílech, díky nimž musí být stavěn na piedestal české poezie 20. století. Je samozřejmě smutné – při vědomí toho, jakými potížemi procházela nedávná vydání kompletních spisů dalších českých básnických géniů Jaroslava Seiferta nebo Vladimíra Holana – že se těžko dočkáme revidovaného souborného vydání Nezvalova díla.

Připomeňme, že ona "totalitní" zkreslená podoba, kterou lze bez problémů po částech pořídit za "pár korun" v antikvariátech, měla 36 svazků. A takového úkolu by se s ohledem na zájem o poezii a při dnešním stavu kulturních dotací dopustil jen nakladatelský sebevrah.

Chybí biografie

I v tomto kontextu patří nakladatelství Host obdiv za to, že udržuje při životě edici Česká knižnice, jež znovu vydává klasickou domácí literaturu a jejíž součástí třísvazkové Básně jsou. Skandální je ovšem fakt, že bezmála čtvrt století po pádu totality nemáme k dispozici objektivní a kritickou básníkovu biografii.

Přitom Nezvalův životní příběh je fascinující a některé jeho pasáže, třeba i ty nastíněné Milanem Blahynkou v rozsáhlé studii u stávajícího svazku Básní, chvílemi připomínají s nadsázkou řečeno detektivku.

Motor české avantgardy Vítězslav Nezval (uprostřed) s předními francouzskými

Vítězslav Nezval (uprostřed) s předními francouzskými surrealisty André Bretonem (vpravo) a Paulem Eluardem.

"Pro surrealismus, který ho od dvacátých let mocně přitahoval a dlouho i odrazoval svou přísností, zahořel po osobním setkání s André Bretonem a dalšími francouzskými surrealisty stejně prudce a vášnivě, jako se zamilovával do žen, ale stejně jako jim ani surrealismu nedokázal být dlouho věrný a vůbec už ne poddaný," píše Blahynka v doslovu.

Nezvala na surrealismu, který poezii oprostil od formálních prvků ve jménu volné imaginace a řetězení asociací, fascinovala nejen literární svobodomyslnost, která pohříchu příliš nekorespondovala s jeho nepřehlédnutelným sektářstvím, ale i záliba ve všem magickém, v psychoanalýze či astrologii, kterou se sám zabýval.

A nepochybně i levicové zaměření, které provázelo celou meziválečnou avantgardu – předválečná komunistická strana byla na rozdíl od té totalitní poválečné surrealistům nakloněna.

Vítězslav Nezval (uprostřed) s českými přáteli, surrealisty Jindřichem Štyrským

Vítězslav Nezval (uprostřed) s českými přáteli, surrealisty Jindřichem Štyrským (vlevo) a Toyen

Právě rozvolněnost formy však přes různé osobní peripetie Nezvala po pár letech přivedla k ostentativnímu rozchodu s tímto hnutím. Výmluvně to popsal básníkův nakladatel Juĺius Firt ve svých memoárech Knihy a osudy: "Cítil se svázán, směstnán do dogmatických formulek a zákonů, upoután na Záhořovo lože. Jedním z dogmatických zákonů surrealismu, nad nímž jeho teoretikové přísně lpěli, bylo odmítání rýmů v poezii. Nezval akceptoval surrealismus plně, ale byl zoufalý z tohoto zákona, který mu způsoboval trvalou trýzeň. Jemu se prostě všechno rýmovalo."

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Spisovatel Petr Šabach
PORTRÉT: Šabachovi stačilo k životu pivo, tlačenka, cigarety a jedny džíny

Knihu A nakonec Vánoce zasadil do Ameriky, Rothschildovu flašku do Anglie, ale „pravý“ Petr Šabach se pohyboval v okruhu pražské Hanspaulky, pivnic, bigbítu a...  celý článek

Básník a výtvarník Ivo Vodseďálek na archivním snímku z roku 2011.
PORTRÉT: Král trapné poezie Ivo Vodseďálek už o Bondym nepromluví

Buřič, osobitý výtvarník i literát, neodmyslitelná tvář českého undergroundu nebo průkopník balonového létání. Přízvisek, kterými by se dal charakterizovat Ivo...  celý článek

Jakuba Katalpa
RECENZE: Věznit pošťáka ve sklepě může být úplně normální, přesvědčuje Doupě

Seniorka Květa se nedokáže vyrovnat se samotou, která ji obklopuje po smrti manžela. Proto ve sklepě svého domu vybuduje tajný úkryt. Zavře do něj pošťáka...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.