Býval jste pro členy filmové akademie zlobivý rebel, teď už vás berou jako klasika. Polepšil jste se?
Ona se zlepšila i akademie: zavedla druhé kolo hlasování, zrušila anticenu Plyšový lev. Ještě toho dost zbývá, ale už dělá rozumné ústupky.
Z pódia jste říkal, že jste čekal spíš cenu za hudbu či kameru než pro sebe. Co vás ještě překvapilo?
Zaskočilo mě už před měsícem, kolik nominací má Tobruk, ale stačil jsem si na to zvyknout. A mám radost z úspěchu Bohdana Slámy.
Líbil se vám ceremoniál?
Líbil, opravdu a poprvé. Nevím, jak to působilo v televizi, ale v sále to vypadalo výborně.
Proti komu teď coby rebel válčíte – prý proti Francii?
Ano, od dob premiéra Daladiera v Mnichově až po dnešní kulturní politiku národního šovinismu.
Hráli ve Francii vůbec váš film?
Jenom Knoflíkáře, a neúspěšně, měli asi pět tisíc diváků.
Takže to Francii nandáte v příštím filmu "o papouchovi", jestli to už smím prozradit?
Ano, papouch bude. Chystám příběh o papouškovi Edouarda Daladiera, který po letech promluví a padají z něj zajímavé věci nejen o mnichovské dohodě. Takže Francie se zkouší nepříjemného svědka zbavit.
Filmem roku se stali Karamazovi, pro Českého lva si došel i Havel
|
České lvy za nejlepší film a režii získali Karamazovi. Po třech soškách České filmové a televizní akademie si rozdělili Tobruk a nečekaně také Hlídač č. 47. Vůbec poprvé se udělovala cena za dokument, která připadla Občanu Havlovi; pro sošku si s režisérem Miroslavem Jankem přišel i bývalý prezident.
