Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Víno v kině voní, jiskří a chutná lépe nežli vinaři

  16:55aktualizováno  16:55
Francouzský film Víno nás spojuje by se měl promítat nanejvýše padesát metrů od podniku, kam lze rychle dojít na skleničku dříve, než nálada z kina vyprchá.

Francouz i Argentinec, režisér Cédric Klapisch a spoluautor scénáře Santiago Amigorena, toho o víně vědí jistě dost, ale historka, kterou do burgundských vinohradů zasadili, chutná spíše po limonádě.

Víno nás spojuje

Režie: Cédric Klapisch

Hrají: Pio Marmai, Ana Girardot, François Civil

Francie, 2017, 113 minut

Hodnocení­: 50 %

Začíná návratem ztraceného syna do rodných míst, kde hospodářství zatím drží jeho bratr a sestra. Z poslední vůle zemřelého otce se sourozenci dozvědí, že s podílem ze zděděného statku a velkých vinic nesmí žádný z nich nakládat sám. Musí se tedy dohodnout, zda celý majetek prodají, nebo budou pokračovat v rodinné tradici.

Skutečnost, že jejich rozhodování trvá rok, prospívá zejména kameře, za níž stál Alexis Kavyrchine. Barevné proměny révy během střídání ročních období přenášejí do hlediště náladově vděčnou směs pomíjivosti, věčnosti a krásy.

Jenomže dojem kazí umolousaný tvar vyprávění včetně dvou únavných klišé - jednak lyrizovaných obrazů z dětských let, jednak vypravěčského komentáře, který i výmluvnou němou scénu dovysvětlí: „Nikdo jsme neřekli ani slovo“.

Fotogalerie

Když se trio hrdinů navzájem zpovídá, jak žijí v dospělosti, zpravidla skončí u věty, že „je to složité“. Navrátilec má rozklíženou rodinu v Austrálii, jeho bratr se stará o vyženěnou vinici v sousedství a sestra se zmítá v pochybnostech, jestli by jako šéfka rodinné značky obstála. K tomu se na světlo vytahují dávné zážitky, bolesti a křivdy, jakož i rodičovské rady, že jen ve svornosti tkví síla.

Ještě že je tu víno. Kdyby úhlední hrdinové, které hrají François Civil, Pio Marmai a Ana Girardotová, zdědili dejme tomu továrnu na hnojiva, nestáli by za zmínku. Ale jako podrobný instruktážní popis práce má snímek svůj půvab. Víno v něm voní, jiskří, chutná, a třebaže výsledkem skoro dvouhodinové podívané je v podstatě otřepané sdělení, že vinařství v sobě pojí umění, dřinu, lásku a peníze, pohled na sklizeň s brigádnickou přestřelkou šťavnatými hrozny prostě dělá člověku dobře. Stejně jako ta sklenička, kterou si pak dopřeje, i když chuť vína zůstane na jazyku zhruba stejně krátce jako film Víno nás spojuje v paměti.




Nejčtenější

GLOSA: Pharrell Williams na Colours zklamal víc než deštivé počasí

Pharrell Williams s kapelou N.E.R.D. na Colours of Ostrava (18. července 2018)

První den letošního ročníku festivalu Colours of Ostrava přilákal velké množství návštěvníků, jeho vyvrcholením byl...

Zemřel herec Václav Glazar, proslavil se v kostýmu jeptišky v Kameňáku

Z filmu Kameňák

Václav Glazar zemřel ve středu, bylo mu 65 let. Informaci přinesl režisér Zdeněk Troška, jehož série filmových Kameňáků...



Mamma Mia! Muzikál je zpět, se Streepovou, Brosnanem i babičkou Cher

Záběr z pokračování snímku Mamma Mia!

Filmařsky sice žádná sláva, ale nakažlivá nálada, výteční herci a písně skupiny ABBA vylepšili před deseti lety...

VIDEO: Buď zemře hladem, nebo mezi žraloky. Útěk znovu zkusí Motýlek

Motýlek

Koncem září přijde do kin nová verze slavného dramatu Motýlek. Roli muže, který se snaží uprchnout z trestanecké...

RECENZE: Mamma Mia! Druhý díl filmového muzikálu se málem uvzlyká

Z plakátu k filmu Mamma Mia 2

Když se romantický kýč zbaví živelnosti, co mu zbude? Sladkobolnost. Právě to se přihodilo druhému dílu úspěšného...

Další z rubriky

Příšerky vyhrály, Hotel Transylvánie 3 zlákal do kin 93 tisíc diváků

Záběr z animovaného filmu Hotel Transylvánie 3: Příšerózní dovolená

Letně vyprázdněné sály se zase jednou zaplnily. Zasloužila se o to strašidla z premiérové animované pohádky Hotel...

RECENZE: Na hraně hororu. Ve Střídavé péči se z táty stal „tamten“

Z filmu Střídavá péče

Vítězem soutěžní sekce Febiofestu zvané Nová Evropa se letos stala francouzská Střídavá péče, za niž si Xavier Legrand...

RECENZE: Utoya, 22. července je přímý přenos masakru. Ale proč?

Z filmu Utoya, 22. července

Nic než strach. Cílený, přiživovaný, stupňovaný strach o děti. To je norský film Utoya, 22. července, který se po sedmi...

Najdete na iDNES.cz