Vím, není tu správný rock´n´roll, zpívá Hlas na své nejlepší desce

- S novou deskou nazvanou 1999 se zpěvák a písničkář Ivan Hlas přihlásil k osudu velkého dítěte, které se nehodlá vzdát svých pocitů jen proto, že žije v totálně pragmatickém světě pana doktora Macka. Někde za plotem je Hlasův "soukromej chrám", kde je klid a v němž spí normální čas (Až přelezem plot). Písničkář se promění v rastamana (Cejtím se jak rastaman), jenž si přeje, aby žil medvídek Pú (Třeba jo).

Vychutná si pořádný mejdan a do pití zásadně nedává led (Poslouchej), ačkoli za ruku si stále vede svoji finanční tíseň: "Je hrozně ošklivá, nicméně je pořád tady" (Finanční tíseň).
Těší se ze všedních momentů, třeba když z ticha slyší "čtyřčtvrteční takt, co do mostu nad řekou vytlouká nákladní vlak" (Návrat z noční šichty). To ale vůbec neznamená, že by Hlas byl přízemní: jakmile jeho fantazie exploduje, "oknem se derou houfy múz a mozek se válí na Santa Cruz" (Havrani). V téhle písni se stává starým havranem, který na nás bude stále pokřikovat své rhythm'n'bluesové "krá, krá, krá". Kéž by mu to vydrželo tak, jako na desce 1999.
Hlasovy pozitivní písně posluchače nevábí jen k romantickému toulání či hledání sebe sama, nevyvolávají jen láskybolnou nebo jinou melancholii. Z některých skladeb probleskují tóny úzkosti a obav, vyjádřených vcelku lapidárními větami: "je málo hezkejch míst" (Prosím tě, obrať list) nebo "vím, že tu není správnej rock'n'roll" z písně Píšu ti dopis, která je o ztracené lásce, jež dala přednost atraktivnějším cizincům. Píseň Nechejte nás se dokonce ježí bojovným nesouhlasem s postoji "dospělých", již mají zabetonované mozky a všem malým i velkým dětem berou jejich sny.
S jasným textařským konceptem, na který se přirozeně nabalily čtyři staré Hlasovy písně, dokonale souzní muzika.
Pábitelský zvuk pražského blues, rock'n'rollu a soulu, jež se kdysi zrodily v Dejvicích, dostal staronovou zvukovou ražbu Hlasovy bývalé kapely Navi Papaya, která existovala počátkem osmdesátých let. Zvuk pomalých písní skvěle ilustruje piano nebo hammondky Richarda Dvořáka, bicí a basa Ivana Dvořáka a Jiřího "Plecha" Novotného dávají krev všem rytmům. Kytarista Jan Ponocný nachází právě takové střídmé tóny, jež Hlasovy písničky potřebují, a když sóluje, pak skvěle, třeba v závěrečném Velkoměstském blues. Duch Rolling Stones možná přilétl do pražského studia Sono a uznale pokyvoval hlavou, když Hlasova kapela desku nahrávala.
"Spolu budeme snídat, spolu budem i nocovat, spolu budem zpívat a spolu budem pít," jsou slova z bluesovky Návrat z noční šichty. Stejně družné jsou písničky z alba 1999, mimořádně silného titulu tohoto roku.

Ivan Hlas: 1999

CD, 60 minut

Vydala firma Universal Music