Vím, co vidím. Ale nevím, kdo jsem

Řekni mi, co čteš, a já ti povím, kdo jsi, pravil klasik, čímž položil i neblahé základy dnešních peoplemetrů. Za jeden pěkný bonmot jsme zaplatili vysokou cenu! Už klasik totiž do svého literárně-sociologického výzkumu nezapočítal světské odchylky jako povinnou školní četbu nebo úzký výběr titulů ve stánku na venkovském nádraží při čekání na spoje Českých drah - jinak by musel svůj výrok odvolat kvůli objevu, že jeden a týž čtenář stráví Balzaka i rodokaps.

A peoplemetry čili měřiče televizní sledovanosti, ta neviditelná udavačská čeládka špionů na knoflík, kterou zná jen hrstka agentů-důvěrníků, dovedly tenhle blud k dokonalosti. Zbaběle špiclují, sčítají, sepisují a posílají hlášení kamsi nahoru, aby vám pak statistika sdělila, co jste zač. Člověk je zmaten. Ví přece nejlíp sám, co viděl. Ale netušil, kým vlastně je.

Třeba typickým divákem Ženy za pultem je prý starší paní základního vzdělání z Karlovarska. Ale co si má počít se svou identitou pražský student, který stejný seriál sleduje z recese? Má změnit pohlaví, nechat školy a přesídlit na venkov? Jiný příklad: v cyklu Film na přání diváci rozhodli volbou Princezny ze mlejna o jejím už sedmém vysílání. Přesto ji sledovaly téměř dva miliony dospělých, 45 lidí z každé stovky sedící u televize. Znamená to, že jsme hromadně zdětinštěli? Či pan peoplemetr opomněl vložit do své zprávy poznámku, že otec rodiny přitom šustil novinami, matka látala ponožky a starší syn vyrušoval nepatřičnými drzostmi typu - Princezna ze mlejna, toť dramatizace Teletubbies po česku?

Nejen batoletem, i teenagerem se svěže napjatou pletí bez vrásek se divák stane bez svého vědomí. Tři čtvrtiny publika Českého slavíka na Nově tvořily slečny v rozpuku. Vetřel-li se do téhle divácké party náhodný důchodce, aby se teď styděl jako upír shánějící novou krevní mízu na diskotéce. Marně se brání, že potřeboval jen kulisu k přirozené nespavosti. Peoplemetr ví nejlíp, kdo je kdo!

Nedělní večery ČT 1 s dramatickými novinkami vyhledává přes milion diváků. Co jsou zač? Seniory a lidi se základním vzděláním si nejvíce získal příběh jazzového trumpetisty, alias Miroslava Donutila Borůvkový vrch, vysokoškoláky zase incestní drama sourozenců Oběti a vrazi. Řekni mi, nač se díváš, a já ti povím, jaký jsi, slibuje peoplemetr - z čehož by mohl směle odvodit, že zedníci na penzi milují klasický jazz, kdežto vzdělanci si libují v hanbatých úchylkách.

Jenže o tom, co v obývácích skutečně zaznívá, tajné peoplemetry cudně mlčí. Nezmiňují věčný dialog: "Mám to radši někam přepnout?" - "Ale vždyť je to stejně jedno..." ani tradiční shrnutí: "To byla zase otrava." Peoplemetr se neptá na omezenou možnost volby ani na konečné mínění. Vzkazuje divákovi: Díval ses? Díval, takový tedy jsi, tak mlč! A pokud ti bude chybět třeba Zeměkoule, pořad menšinových absurdit, jenž se i rozloučit uměl s vtipem, bez fňukání a vydírání, je to tvoje vina. Díval ses málo. Měl sis vzít příklad z paní na Karlovarsku.

,