S Aňou Geislerovou vystupujete v televizní reklamě na mobily. Moc vás v ní není poznat. To byl záměr?
Ano. Nešla bych do toho, kdyby režisér napálil naše obličeje přes celou bednu a my měly vyprávět, že TMobile je nejlepší. Říkáme si, že je to reklama pro fajnšmekry.
Proč?
Tím, že si divák není jistý, jestli to jsme my, ho reklama dráždí. Proto ji chce vidět znovu. Alespoň mám tenhle pocit z toho, co mi říkali známí. Občas se mě někdo z divadla ptal, jestli se nespletl a jsem to opravdu já.
Nebylo to náhodou tak, že sice nechcete dělat reklamy, ale prostě jste neodolaly finanční nabídce?
Samozřejmě se nechci tvářit, že hlavní motiv nebyly peníze. Ale kdybych tam měla být sama, nešla bych do toho. Šlo to, protože nás firma oslovila s Aňou a reklamu dělal režisér Tomáš Mašín, který ji takhle vymyslel. Dobré bylo, že firma byla k jeho nápadu vstřícná. Docela mě to zarazilo, protože mi reklamní svět přijde spíše bezcitný a takový moc jasný.
Takže dobrá zkušenost, po níž byste do reklamy šla znovu?
První zkušenost. A obávám se, že asi poslední.
Ale sama říkáte, že peníze motivují...
Já se o penězích nechci bavit.
R á d a d ě l á m „v o b í d k y“
Jak často se s Aňou Geislerovou vídáte?
Teď skoro vůbec. Píšeme si textovky. Obě teď máme hodně práce a není čas na naše rošťárny. A hlavně, je zima, ráno se špatně vstává a po třech hodinách spánku to pak vůbec není ono.
Nejsou to příznaky stárnutí?
Je to kruté, ale obávám se, že ano. Ale říkala jsem si to už před rokem a pak se to zase zvrtlo k lepšímu.
Neštve vás někdy, že s Aňou Geislerovou máte nálepku bezstarostných, vesele popíjejících děvčat?
Začalo to natáčením Návratu idiota. Ve všech rozhovorech se nás pak novináři ptali na naši veselou partičku, která se při natáčení vytvořila. A my jsme odpovídaly otevřeně. Jeden čas jsem opravdu řešila, proč každého tak strašně zajímá, jestli chodíme pařit, když je to tak strašně normální. Jasně, že se v hospodě vymyslí víc než doma u stolu. Ale to je asi tak všechno, co je na chození do hospody zajímavé.
A není to zajímavé tím, že herečky spíše mluví o tom, jak cvičí a jakou dodržují životosprávu, aby byly půvabné...
No jo, ale já se taky snažím jíst zdravě. Jenom nemám potřebu mluvit o tom, že piju jenom Dobrou vodu, když to není pravda. Občas mi to ulítne a dám si ve dvanáct hodin po představení u stánku smažený sýr. Dva sýry. A ještě klobásu.
Jíte ráda?
Ráda dělám „vobídky“ a „odpoledníčky“ pro přátele. Máme takové pravidlo, že když se někdo odněkud vrátí, dělá stylový večírek. Třeba španělský. Takže když jsem byla ve Španělsku, nakoupila jsem jejich specialitky, víno a dělala jsem španělský „odpoledníček“, který stejně skončil jako večírek. Baví mě vařit a chystat jídlo pro hodně lidí.
Co je na tom zábavného?
Já totiž všeho vařím moc. Nemám míru. Začnu a za chvíli je jasné, že to není jen pro dva. Takže obvolávám známé, jestli nechtějí přijít. Ale pozor, to neznamená, že bych se považovala za výbornou kuchařku. Těším se, že si u jídla všichni popovídáme, ale pak celý večer jenom lítám. Když jsou najedení, uvolnění a začíná to příjemné povídání, odpadám. Aňa má více zmáklý servis. To ještě neumím.
Aňa Geislerová také kuchtí?
Když ji vidíte v kuchyni, dostanete chuť také skvěle vařit a ještě tak skvěle u té plotny vypadat. Je její zásluha, že mě vaření začalo bavit.
Řekněte, jaká jídla vaříte?
Všechno možné. Někdy volám mámě, když si někdo něco objedná a já nevím, jak na to.
U vás se dá jídlo dokonce objednat?
Někdo se zmíní, na co má chuť, a já ho tím pak jako překvapím. Nedávno jsem takhle podle maminčiných instrukcí po telefonu dělala játra s omáčkou a rýži. Poprvé. Umím klasiku. Třeba omáčky. Ale ty jsou dar jen pro určité lidi. Pro kdekoho se s tím nedělám.
V N e m o c n i c i h r a j i z a b e d n ě n o u d c e r u
Pojďme od jídla raději k herectví. Dokončila jste natáčení nových dílů Nemocnice na kraji města. Koho tam hrajete?
Dceru doktora Blažeje - Josefa Abrháma a jeho bývalé ženy. Tu hraje Hana Maciuchová.
Jaká je Blažejova dcera?
Zabedněná. Ovlivněná svou maminkou tak, že si neumí udělat vlastní názor. Je to právnička. Což taky vypovídá, jak asi může myslet.
Prosím...?
No, nic proti právničkám. Ale tahle žere svou práci. Je ponořena v knihách a nezajímá ji nic jiného než fakta. Když se zeptá kluka, jestli ji má rád, a on odpoví, že ano, vzápětí se ho ještě zeptá: Proč? To je přece šílené. Prostě jsem ji nedokázala pochopit. Takhle bych se nikdy nezeptala. Nebo možná jen kvůli tomu, že bych chtěla být chválená. Vážně se takhle přece ptát nedá. Ale fakt si nemyslím, že všichni právníci jsou blázni.
Jak se vám tedy hrála?
To mě právě baví, když nad postavou můžu přemýšlet. Když jsem ji hrála, docela jsem se změnila. Oblíkli mi kostýmek, sama od sebe jsem tak nějak zvážněla a začala chodit rovně. Tak jsem si uvědomila, že bych se nikdy nechtěla stát takovou ženou v kostýmku, protože by asi se mnou byla nesnesitelná nuda.
Viděla jste původní Nemocnici?
Samozřejmě. To jsou nedělní dopoledne z dětství. Seriál běžel tak často, že ho nejde propást. Kromě toho mě na konzervatoři učil pan Frej mladý doktor Sova. Všechny nejlepší scénky ze seriálu s ním jsme si přehrávali. I proto nebylo těžké rozhodování, zda do toho jít. Byl to dobrý scénář a šance pracovat s herci, kteří mi byli vzácní. Takoví idolové z puberty.
Od vás bych zrovna nečekala, že jste seriálový televizní divák...
Jsem úplně nejvděčnější divák ze všech. Nemusím mít seriály na Nově a Primě, ale české mám ráda. Nejsem divák, který řeší, že vznikaly za socialismu. U mě jde o to, jestli mě baví, nebo ne. Nemocnice mě prostě bavila. Pokud to vůbec dokážu posoudit, myslím, že je to řemeslně výborně udělaná práce.
P r á v ě m i c h y b í s e b e v ě d o m í
Stalo se už, že jste nějaké nabídky k práci odmítla?
Stává se to. Kropit věci umí kdekdo. Důležité je vychutnat si je a umět si odpočinout. Také mi někdy přijde, že bych opakovala, co už jsem hrála.
Co jste například odmítla?
Neúčastním se třeba televizních soutěží a estrád. Nemyslím, že bych v nich byla zábavná. Neumím poslouchat lidi a tvářit se, že zpívají úžasně, když zpívají příšerně. Kromě toho mám pocit, že jsem v období, kdy se jenom opakuju a na moc nového nepřijdu. Doufám, že to období zase odejde, protože nemám ráda lidi bez sebevědomí, a teď jsem se takovým člověkem stala.
Jak se to projevuje?
Pořád o sobě pochybuju. Cokoliv na jevišti nebo před kamerou udělám, vyjede mi nad hlavou taková druhá Tatiana a dívá se na mě. Taková schizofrenie...
Neptala jste se náhodou zkušených starších kolegů, jestli to také mívají?
Jo. Vždycky si stěžuju Lubě Skořepové, se kterou hraju.
Co říká?
Jéžišmarjá, to znám. To už budeš mít furt. To si musíš najít nějakého milence, to je na to nejlepší. Proto jí to taky říkám. Vím, že mi takhle hezky odpoví.
Z toho, co se o vás dá vyčíst, vycházíte spíše jako sebevědomá, veselá a bezstarostná. Přiznávám, že mě ty řeči o pochybnostech, které mám sama o sobě, docela překvapují...
Můj asymetrický obličej způsobuje, že vypadám jako zadrhlý flegmatik. No a co? Kdo mě zná, ví, že naopak věci prožívám víc, než bych měla.
U ž j s e m s e o s a m o s t a t n i l a
Čeká vás natáčení filmu Štěstí s režisérem Bohdanem Slámou. Bude to podobný příběh, jako byly jeho Divoké včely, o kterých jste pak říkala, že z nich máte depresi?
Divoké včely byly depresivní, protože ukázaly drsný život na severu Moravy. Mě tam hodně věcí překvapilo a diváci byli překvapeni taky. Díky Divokým včelám jsem si uvědomila, že je pro nás v Praze samozřejmost, že si teď tady dáváme víno na baru, ale pro lidi z vesnice na Bruntálsku je samozřejmost něco úplně jiného. Film Štěstí je jiný. Námět Bohdana Slámy je strašně krásný příběh. Potěšilo mě, že se za tak krátkou dobu dokázal pustit do něčeho jiného.
Prý ho psal jako „love story“ pro vás a Pavla Lišku. Není problém, že jste se mezitím rozešli a máte každý jiného partnera?
Jaký problém? No, že už to není love story. Myslím, že z toho opravdu problém nemáme. Dál se přátelíme, hrajeme spolu. To tedy rozhodně problém nebude!
Bydlíte s maminkou, sama, nebo s přítelem?
Už jsem se osamostatnila.
Takže s přítelem?
Jo. A s dvěma kočkami, kanárem a psem Mikulášem. Je černý a má černočervená očička.
Co dělá? Myslím přítele.
Nezlobte se, ale nebudu o něm mluvit. Párkrát nás někde vyfotili a kamarádi mu začali říkat Vilhelm. Ne, dělám si legraci... Ale opravdu jsem slíbila, že o něm nebudu mluvit.
Pozorujete v běžném životě, že patříte mezi nejobsazovanější české herečky?
S přibývajícími léty a většími rolemi se stává, že mě lidi poznávají. Ale pořád si ještě můžu vzít kulicha a jít normálně po ulici.
Po seriálu Nemocnice budete asi známější. To si vás budou pamatovat i televizní diváci, kteří moc nechodí do kin a do divadel. Bude to příjemné?
Takhle to neřeším. Někdy spíš přemýšlím nad rozhovory, které dělám. Člověk naplácá tolik kravin. Ale pak si vždycky říkám, že něco řeknu. Aspoň dvě věty, které stojí za to, aby si je někdo přečetl. Nikdy ze mě nic takového nevyleze. Tak se snažím mluvit aspoň o představeních, o filmech... Možná tak lidi nalákám do divadel a do kin. Jinak jsou rozhovory vždycky jen o zbytečnostech.
Byla jste pětkrát nominována na Českého lva a ani jednou jste ho nedostala. Nebylo vám to líto? Jaký máte vztah k podobným hereckým cenám?
Vůbec na ně nemyslím. Ale nechci se v žádném případě tvářit, že takovými cenami opovrhuju. Naopak. Je to ohodnocení práce. Pokud je hodnocena dobře, je to přece vždycky příjemné.
|
NEJOBSAZOVANĚJŠÍ ČESKÉ HEREČKY | ||||||||
|
Tatiana Vilhelmová, Aňa Geislerová, Klára Issová a Linda Rybová jsou nejúspěšnější mladé české herečky. Nejen že se ve showbyznysu prosadily, ale jejich pobyt na výsluní je stálý, bez výkyvů.
(MF Dnes, will) |
 Herečka Tatiana Vilhelmová. |
