„Když jsem na Viktorii narazil, koukal jsem jak zjara. Já ji neznal, ona taky nevěděla, kdo jsem,“ líčí Šustr první kontakt s příměsí generačního míjení. A protože coby hlavní tvůrce Tiché dohody má na zpěvačky čich, nabídl jí spolupráci.
Výsledkem je deska 7 dní, na níž se objevují přepracované verze písní, které Horáková nahrála už dříve, díky Šustrovi však dostaly producentskou péči a hudebníci skladby společně přetočili s živými nástroji. „Budu strašně rád, když tomu lidé věnují poslech, podle mě taková umělkyně u nás momentálně chybí,“ dodává Šustr.
„Pro mě to byl v dobrém slova smyslu šok,“ přiznává zpěvačka první dojem. „Hudbě se věnuji už dvanáct let a nejsem zvyklá, že by se to někomu takhle líbilo. Samozřejmě mám za sebou koncerty, kam přijdou jenom známí, v tom lepším případě. Ale i pro jednoho diváka se snažím hrát jako pro plný sál.“ Horáková původně psala anglické texty, ke zpívání v mateřštině postupně dospěla. „Když mě už někdo v minulosti oslovil, vždy mě do něčeho tlačil, což jim zrovna ohledně toho jazyka asi těžko můžu vyčítat,“ uznává.
Začínala ve sboru
Horáková se hudbě věnuje odmalička, chodila třeba do vyhlášeného sboru Bambini di Praga, ale skládat začala až ve dvaadvaceti letech. „Nejdřív jsem si na klavíru přehrávala písničky od Alanis Morissette, pak mě táta postrčil k vlastnímu psaní a bylo to,“ vzpomíná zpěvačka na svoje začátky. „Podle mě je účinkování ve sboru skvělá průprava. Asi nejvíc jsem vyřízený z toho, jak jsou její písně propracované po vokální stránce, doprovodné zpěvy, to je lahůdka,“ dodává Šustr.
Horáková hraje s klavírem a v doprovodu bubeníka a CD 7 dní bude křtít 4. dubna v pražském klubu U Staré paní.
