Viewegh naděluje: na pulty jde Vybíjená

Nejprodávanějšímu českému spisovateli Michalu Vieweghovi vyjde ve čtvrtek nový román nazvaný Vybíjená. Zdaleka však není jen o této hře, téma je univerzální: první lásky, gymnaziální léta, dospívání, plynutí času, stárnutí.

RECENZI A UKÁZKU
Z KNIHY NAJDETE ZDE

V pořadí čtrnáctý titul, který v padesátitisícovém nákladu vypraví brněnské nakladatelství Petrov, se podle autorových slov v mnohém liší od jeho předchozích knih, současně však rozvíjí i některá již známá témata.

„Není to úplně jiná kniha - ale trochu jiná je. Rád bych věřil, že je v jistém smyslu nejautentičtější. Mnohé kapitoly jsou patrně subtilnější a vážnější než minulé věci. Nicméně nepředpojatí, vnímaví čtenáři leccos z toho našli i v mých předchozích románech,“ uvažuje Viewegh.

Z různých perspektiv popisuje příběhy šesti gymnazistů, z nichž jsou v závěru už čtyřicátníci: introvertní krásky Evy, marně hledající muže neochromeného jejím půvabem, sportovního idolu Jeffa, intelektuála Toma, stále toužícího po nedosažitelné Evě, recesisty Skippyho, sympatické ošklivky Hujerové a také - autora.

V případě autora Viewegh popisuje vlastní zážitky, ostatní postavy modeluje podstatně volněji: většinou fabuluje, jen výjimečně sáhne po historkách spolužáků či přátel.

„Zkouším si ty příběhy jako šaty - například, jaké to je, narodit se jako Hujerová a prožít dětství a mládí jako ošklivá holka. Pro holku to musí být strašlivá existenciální situace.“

Právě Hujerová původně měla být jediným vypravěčem románu. „Ale protože je to příběh dvou fatálních, nenaplněných lásek - Hujerová miluje tajně Toma a Tom miluje tajně Evu - přišlo mi, že s dalšími úhly pohledu bude román plastičtější. Postavy si ten prostor vlastně vynutily,“ říká Viewegh.

VIEWEGH: VŽDYCKY JSEM DOST FABULOVAL

Román Vybíjená má vyšší ambice než být dobrým čtivem středního proudu, říká o své nové knize Michal Viewegh.

* Příběhy postav ve Vybíjené dovádíte na práh čtyřicítky. Vnímáte tento věk jako důležitý zlom?
V mém případě to není jen mechanický předěl. Právě v tomhle období se mi v životě sešlo několik závažných událostí. Oženil jsem se, narodila se nám Sára, zároveň mi krátce po sobě umřeli babička s dědou, na které jsem byl hodně vázaný, napůl jsem se přestěhoval do Sázavy... A také se zintenzivnily naše abiturientské srazy, se spolužáky z gymnázia se scházíme každý rok, s kruhem z vysoké školy dokonce až třikrát ročně. Leccos jsem tam viděl a leccos vyslechl - a z tohohle všeho jsem pak udělal román.

* Ve svých posledních knihách stále ustupujete od autobiografičnosti. Čím to?
Já jsem odjakživa hodně fabuloval, ta údajně obrovská autobiografičnost v mých předchozích knihách je mýtus. Ale nějaký minimální autobiografický základ je tam vždycky, i tentokrát. V posledních knihách se spíše, abych tak řekl, roztrušuji mezi více postav a zároveň se programově snažím odříznout od reálných předloh - což jsem ještě třeba v Báječných letech nedělal. Získal jsem tím značnou svobodu. Jednou jsem to na semináři tvůrčího psaní ne zrovna přesně přirovnal k uříznutí kotevního lana horkovzdušného balonu. Myslel jsem tím, že pak si můžete s příběhem uhýbat, kam chcete. Nepřesné je to v tom, že balon na rozdíl od příběhu řídit nelze.

* A uhýbáte i v postavě "autora"?
Ne. V těch několika kratičkých autorských vstupech jsem si naopak nic nevymýšlel. Snažil jsem se o maximální sebeironii: ta příšerná papírová reklamní bunda Grundig, kterou jsem na gymnáziu nosil dva roky, mé asymetrické úsměvy coby důsledek skrývání zlaté korunky nebo trvale mastný obličej od hnědého krému Nubian, který měl vyvolat dojem opálenosti - to vše je čirá pravda.

* Čím Vybíjená vybočuje ze středního proudu literatury, do kterého jste zařazován a do kterého se občas zařazujete i sám?
To byl takový pokus o směnný obchod: čekal jsem, že když se vstřícně nepatrně podcením, někteří kritici mě na oplátku třeba přestanou vydávat za laciné čtivo... Vážně: třeba takový Román pro ženy do středního proudu bezpochyby patří - je to koneckonců jen jakási variace na ženské čtení, byť doufám zábavnější, pravdivější a celkově kultivovanější. Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že Vybíjená nemá vyšší ambice.

Michal Viewegh