Zahraniční sdělovací prostředky už tradičně chválí tvorbu nejúspěšnějšího současného českého spisovatele více než domácí kritika.
Projevilo se to třeba v hodnocení Románu pro ženy, ale i předtím v reakcích na prózu Výchova dívek v Čechách, která zaznamenala úspěch v Německu, Francii i Španělsku.
Švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung nyní uvádí, že zatímco doma je Viewegh kultovním autorem, v zahraničí rozruch kolem jeho tvorby nenabyl příliš velkých rozměrů, což se zřejmě nezmění ani po vydání Vybíjené.
Autorka recenze Barbara Villiger Heiligová řadí knihu mezi prózy "lehkého kalibru". Témat mířících do hloubky se prý autor dotkl jen zběžně a Vybíjená by byla vhodná jako scénář pro veselý seriál o milostných radostech a strastech.
List Kölnische Rundschau z německého Kolína nad Rýnem přirovnal požitek z četby Vieweghových dialogů k šumivému vínu a ocenil jeho schopnost jít do hloubky prostřednictvím sledování povrchu věcí.
Kritička Olga Hochweisová na rozhlasové stanici Deutschlandradio pochválila na Vybíjené humorně sebeironický, sarkastický a chvílemi vážný tón.
Vieweghovy vtipné dialogy a kuriózní postřehy ze života podle ní nabízejí poutavou četbu. Stejně tak prý tu však najdeme pro Viewegha typickou práci s triviálními prvky, zejména je-li řeč o lásce a sexu.
Autorka recenze se diví, že česká kritika chválila knihu jako Vieweghův obrat k seriózní literatuře, přestože v ní zůstává nepovšimnut společenský vývoj po převratu v roce 1989.
"Báječná léta pod psa byla kouzelné tragikomické dílo. Ve Vybíjené na ně autor nedokázal navázat. Melancholická nálada však naznačuje, že zvážněl a vyzrál," míní Hochweisová.
Prozaik a publicista Radek Knapp v rakouském deníku Der Standard napsal: "Existují autoři bestsellerů, kteří se starají o zábavu, a jiní, kdo píší něco chytrého. Počínaje knihou Vybíjená Viewegh ukázal, že patří i k těm druhým.
Román je tolik povedený hlavně z toho důvodu, že se autor řídil jedním z nejdůležitějších romanopiseckých principů svého velkého krajana Milana Kundery.
V nejnovějším souboru esejů s názvem Opona Kundera zdůrazňuje, že ‚romanopisec musí ve prospěch románových postav utišit za každou cenu výkřiky své vlastní duše‘. Viewegh nejenže přijal toto pravidlo, ale své postavy a jejich více či méně zpackané životy navíc sleduje s něžnou pozorností.
Pokud tedy uplatnil v praxi několik tipů velkého Mistra, možná by napříště i Mistr mohl pro některou ze svých postav odkoukat od Viewegha jeho necynický a radostný způsob zacházení. Michal Viewegh zatím ještě nikdy nepsal tak dobře."
