Od roku 2000 jej rozvíjejí tři generačně spřízněné osobnosti z berlínského divadla Hebbel am Ufer: Helgard Haugová, Stefan Kaegi a Daniel Wetzel.
Po dlouhých přípravách a rešerších vytvářejí pevný divadelní tvar, ve kterém vždy vystupují konkrétní osobnosti (vesměs neherci) spjaté s vybraným tématem, které hrají a mluví o sobě, svých názorech a zkušenostech, a vydávají tak o daném problému konkrétní, osobní svědectví.
Letošní produkce nazvaná Vung bien gió’i si jako téma vybrala vietnamskou komunitu žijící mezi Drážďany a Prahou. Na scéně vystupuje sedm Vietnamců a Vietnamek a jeden Němec, bývalý příslušník německé Pohraniční stráže, dnes levicový politik (v prvním pražském uvedení jej nahradil penzionovaný drážďanský herec, neboť K. H. Kathert měl důležité politické jednání).
Autentická svědectví
Každá z postav přináší na jeviště svůj životní příběh. Jeden bojoval ve Vietkongu, jiný vietnamskou válku zažil jako malé dítě. Někdo se do Německa dostal jako vyslanec socialistického Vietnamu, jiný přijel až po roce jako ekonomický emigrant.
Jsou to barvitá svědectví, dramatické osudy celoživotních nomádů. Někdy úsměvná a groteskní, většinou ale bolestná a tragická. Oproti nim stojí chladný pohled německého vojáka a dnes politika, který bez jakýchkoli emocí s těmito lidmi manipuloval a vlastně dodnes manipuluje.
Rimini Protokoll v tomto projektu opustil opulentní divadelnost předchozích prací a soustředil se na sdělení dramatických životních příběhů. Vietnamské tržiště a atributy pouze ilustrují popisované situace a děje.
Vytratila se tak jistá divadelní rovina, umožňující skrze zvolenou formu udržovat od daného tématu odstup, který dodával každému z projektů jedinečnou, fascinující podobu a byl vlastně samostatným autorským komentářem.
Nevytratilo se však to podstatné – aktuální téma, které skrze autentická svědectví jedinečným způsobem komunikovalo s diváky. Zhruba dvouhodinová produkce ukázala české a (východo)německé Vietnamce jako inteligentní, citlivé, vtipné a často i křehké osobnosti, které teprve hledají vlastní evropskou identitu.
Každá generace jinak. Čím jsou mladší, tím více jsou evropštější a domácím kořenům vzdálenější. Netouží žít v uzavřeném ghettu svých komunit. Projekt otevřel živé otázky, na které je třeba hledat odpovědi. A to je na takovémto typu divadla to nejpodstatnější.
RIMINI PROTOKOLL: Vung bien gió’i
Laterna Magika, Pražský divadelní festival německého jazyka
Premiéra 2. listopadu
Hodnocení: 80 %
