Po výstavě Vincenta van Gogha, jež loni byla v Rakousku nejnavštěvovanější, je expozice Rembrandt a jeho doba dalším svědectvím příkladného fungování umělecké instituce, pouze ze třetiny dotované z veřejných peněz. A nejde jen o laciné lákadlo na velké jméno, nýbrž o koncepčně promyšlenou a perfektně nainstalovanou přehlídku cenných exponátů.
Nejen Rembrandtovy olejomalby, grafiky a kresby vtahují do doby silného hospodářského rozkvětu holandské společnosti 17. století. I díla dalších 70 tamních malířů, kterými si bohatnoucí buržoazie zdobila interiéry svých domů, poukazují na tehdejší rozvoj trhu s uměním. Uspořádat výstavu o ekonomickém vzrůstu jednoho evropského státu v době dnešní finanční krize se zdá být také promyšlený tah. Není tedy překvapením, že sály Albertiny opět praskají ve švech.
Peníze na krásu
Výstava vrhá diváka do 17. století, kdy Holandsko zažilo díky koloniální expanzi ojedinělý ekonomický rozvoj. Protestantští obchodníci včetně emigrantů z katolické Francie, Španělska a Portugalska se na přelomu století stěhují do severní části Holandska. Amsterdam se proměňuje z malého na jeden z nejdůležitějších přístavů světa. Velmi dobře se rozvíjí stavba lodí, ale kupodivu také výtvarné umění.
Rychle bohatnoucí vrstva podnikatelů, obchodníků a právníků se touží podobat šlechtě. Obklopuje se tedy krásným uměním, jež se stává známkou společenské prestiže. Nejen obchodníci či právníci si zdobí interiéry krásnými obrazy, které vždy nesou hlubší symboliku, chudší měšťané si pořizují alespoň kresby.
Právě kresby ze sbírek muzea Albertina tvoří největší podíl exponátů výstavy. Většinou signovaná a datovaná díla jsou kupovaná přímo od umělců, v závislosti na kvalitě a uznání umělce se pohybují také jejich ceny, mnohdy se kvalitní dílo dá pořídit za pakatel.
Aniž by se snižovala umělecká kvalita děl, malíři se podřizují vkusu tehdejší buržoazie, která žádá odlišné motivy než šlechta. Vlámský manýrismus je střídán raným realismem, malíři se odchylují od křesťanských motivů a portrétů a malují více krajiny a výjevy ze života měšťanů.
Jeden z prvních sálů výstavy je věnován přechodu od magických krajin k realističtějšímu zobrazení skutečnosti. Kurátorka Marian Bisanz-Prakkenová v této sekci vyzdvihuje Jana van Goyena. Ten se jako první přiblížil k realistickému zobrazování krajin, neboť podklady pro své obrazy kreslil venku, kde se odehrával život měšťanů i sedláků.
Jiné výjevy zachycují například setkání prostých lidí na cestě za městem či bruslící děti na zamrzlém rybníce. Výstava přináší i vzácnou olejomalbu na dřevě z roku 1646–1650, ve které van Goyen zachytil rybářské lodě na moři.
Malíři zachycují i pohledy na města, obchod i bitvy na moři, květinová zátiší s tehdy ještě vzácnými tulipány či třeba portréty malířů v ateliérech. Jednotlivé nově vznikající žánry jsou podrobně představeny v několika oddělených sálech expozice. Jeden ze sálů je věnován samotnému Rembrandtovi (1606–1669).
Psychologický autoportrét
Vrcholem výstavy je Rembrandtův autoportrét namalovaný kolem roku 1657. Umělec jej namaloval v době, kdy se jeho poměry od základu změnily a z nejbohatšího holandského malíře se stal společensky zavržený chuďas.
Unikátním a zlomovým obrazem je také olejomalba na dřevě zpodobňující Rembrandtovu nastávající ženu Saskii, jež vznikala v době jejich zasnoubení v roce 1633. Rembrandt byl od stejného roku členem malířského cechu v Amsterdamu. Jeho malířský ateliér se těšil nevšednímu obdivu měšťanů pro vytříbený talent i techniku. Ukázky rytin Rembrandtových učedníků na výstavě jsou od těch Rembrandtových téměř k nerozeznání, málokdo však dokázal vystihnout psychologii portrétovaných jako sám Rembrandt. Několik Rembrandtových poťouchlých autoportrétů to hezky dokládá.
Rembrandt a jeho doba
Albertina, Albertinaplatz 1, Vídeň,
Výstava trvá do 21. června, vstupné 9,50 eura.
Hodnocení MF DNES 90%
