V programu k inscenaci je historie vzniku hry s ironií opředena nanejvýš zajímavou historií Brechtových milostných vztahů, jeho uzurpátorství, prolhanosti, podvádění a vyžadování bezpodmínečné poslušnosti: to v případě právě Elisabeth Hauptmannové, která s Brechtem spolupracovala rovněž na dramatech Muž jako muž, Žebrácká opera, Vzestup a pád města Mahagony či Svatá Johanka z jatek. Hru Happy End napsala původně sama na základě vlastní povídky (Brecht měl
Happy End | |
Režie | Jiří Ornest |
Překlad | Radka Denemarková |
Dramaturgie | Radka Denemarková Ivana Slámová |
Úprava | Radka Denemarková Jiří Ornest |
Kostýmy | Kateřina Štefková |
České texty písní | Jiří Ornest |
Hudební aranžmá Hudební nastudování |
Laco Deczi Daniel Čámský Jim Haddon |
Choreografie | Adéla Stodolová |
Hrají |
Eva Holubová |
Happy End - premiéra | |
24. a 27. května |
Hra se v mnohém podobá právě Žebrácké opeře (kdy podnět přišel také od Elisabeth Hauptmannové, která pro Brechta přeložila původní hru Johna Gaye z roku 1728) - tedy pokud jde o mísení dvou světů, policie a podsvětí, obou stejně zkorumpovaných. Prostředím amerických gangsterů zase Happy End připomíná hru Vzestup a pád Artura Uie. Takže i při dnešním vnímání tohoto díla jako by Elisabeth stála v Brechtově stínu.
Ornest s Denemarkovou se záslužně rozhodli pro žánr u nás téměř opomíjený, totiž pro divadelní satiru. Nejde jim podobně jako slavnému "vynálezci" epického divadla (postava Brechta v inscenaci říká: "Víte, že jsem úplně sám vymyslel zcizovací efekt?") o dramatickou sevřenost, o věrohodnost a plnokrevnost postav, není zde ani podrobně propracována zápletka, v níž by se proplétaly oba světy se sofistikovaným zdůvodňováním (jak je tomu u Havlova zpracování Žebrácké opery).
Určitá černobílost a až plakátová jednoduchost je zde v řádu žánru. Jednotlivé scény se za sebou řadí jako čísla dramatické revue v "papundeklových" plošných kulisách s namalovanými mrakodrapy. Nechybějí slovní vtipy ("Nejste trochu dovolená, Holiday?") a závěrečné náboženské krédo ("Prachy jsou a v prachy se obrátí.").
Jenže celé by to potřebovalo ještě více švihu, vtipu, lehkosti, elegance - a především rytmu. A netýká se to jen písní. Škoda též, že Brecht jako figura je vytvořen dle klišé neprakticky čestného intelektuála a snílka, který dbá na zásady a pravidla, nehledě na vlastní prospěch a kůži. Působí potom nepochopitelně, že citace v programu skutečného tvůrce prezentují jako přímý protipól této stylizace: jako vypočítavého, nezměrně egoistického, bezohledného a pragmatického lakomce, jímž zřejmě velký BB i byl.
Přesto je z herců nejlepší zřejmě Tomáš Palatý jako naivní Brecht; a tradičně Eva Holubová, která však přesto zůstává za svými nejlepšími možnostmi. Takže, snad se tu otevírá - pro tuto inscenaci i pro Divadlo Na zábradlí - cesta k jakési hudebně-satirické revue téměř až na hranici kabaretu. ALE: chce to více šarmu!
Dorothy Lane, Bertolt Brecht, Kurt Weil: Happy End. Fotografie z inscenace pražského Divadla Na zábradlí. |
Dorothy Lane, Bertolt Brecht, Kurt Weil: Happy End. Fotografie z inscenace pražského Divadla Na zábradlí. |
Dorothy Lane, Bertolt Brecht, Kurt Weill: Happy End. Fotografie z inscenace pražského Divadla Na zábradlí. |