Letos v březnu se jejich kapela, která má nové album Slová do tmy, chystá opět do Česka.
Stále hrajete hodně koncertů?
Ano, i když jsme polevili. Máme jich jen 170 za rok 2003.
Kdy to bylo nejvíc?
V roce 2000 jsme odehráli asi 200 koncertů. Stihli jsme třeba osm vystoupení za čtyři dny. Dopoledne přišla základní škola v Kežmaroku, ve městě jsme pak koncertovali i večer. V noci jsme se přesunuli do Spišské Nové Vsi na další dvě vystoupení. I takový jednorázový nával jsme zvládli. Firmy nás zvou na své vánoční večírky a kromě toho hrajeme charitativní koncerty, třeba na letních táborech pro děti.
Už jste skočili z kulturáků do velkých arén?
Naštěstí to vyšlo. Před koncertem v pražské T-Mobile Areně jsme si řekli: jsme šest Košičanů, nepřišli jsme sem do Čech proto, abychom se lekli. Jdeme! Zhaslo světlo, pět tisíc lidí začalo vřeštět a nám se málem podlomila kolena. Naštěstí to dobře dopadlo, ohlas na koncert byl slušný. Máme štěstí, že jsme se trochu prosadili v Česku. Prostor se nám zvětšil. I na českých kapelách Kryštof nebo Chinaski, se kterými se potkáváme, je vidět, že chtějí hrát na Slovensku.
Mezi vašimi nahrávkami a koncerty je rozdíl: naživo hrajete ostřeji. Proč?
Máme jednoho zvukaře ve studiu a jiného na turné. Na koncertech jsou naše kytary vytažené, aby muzika měla větší tlak. Zvukař ve studiu musí myslet na to, že písničky zaznějí třeba i z rádia. Dává pozor, aby příliš ostrá kytara nevypleskala lidem uši. Přitom novinka Realita je podle mě docela tvrdá píseň. Nechceme být slaďoučcí.
Co tedy rozhoduje o konečné podobě písní?
Každá písnička si vyžaduje osobitý přístup. Je to samozřejmě hledání. Jednu píseň jsme natočili s kytarami tak, že zněla jako od skupiny Europe z roku 1982. Když jsme slyšeli nahrávku, vybuchli jsme smíchy. Tudy cesta nevede. Kam se nám tvrdá kytara nehodila, tam jsme ji prostě nedali. Když jsme měli pocit, že do písně patří smyčce, lesní roh nebo tympány, použili jsme je.
Na poslední desce Slová do tmy jsou často slyšet klávesy. Posouváte se k baladičtějším písním?
Nad klavírem vznikly písně Prvá, Dvojčatá, Biologické hodiny, jsou to baladické věci. Klavír mě zajímá. Je to nejčistší nástroj, který funguje po staletí. I když existují syntezátory a varhany, čistý klavír má stejně největší kouzlo. Písnička je pěkná, když je pěkná na klavíru.
Texty písní popisují váš život, nebo to jsou cizí příběhy?
Najdete v nich kompletní popis čtyřiadvaceti měsíců, které jsme prožili od vydání třetího alba Oslávme si život. Jsou to písně o vztazích, lásce. I největší hity na světě se zabývají těmito věcmi.
Ale aspoň jednu politickou píseň Kniha sťažností a prianí jste si neodpustili. Proč?Jeden den politici sesadí jednoho a dosadí jiného. Je to stejný koloběh, zatímco ceny rostou a lidem je hůř a hůř. Oni přitom klepou politikům na dveře a volají, že je zle. Bez odezvy. Kdyby aspoň existovala kniha přání a stížností! Nemáme komu říci, co nás trápí. Tahle píseň je náš výkřik. Samozřejmě nečekáme, že s někým pohne, ale měli jsme chuť něco k tomu říci.
 Košická skupina No Name. |
 No Name. |
 No Name. |
 No Name. |
 No Name. |
 No Name při on-line rozhovoru v redakci iDNES. |
 No Name při on-line rozhovoru v redakci iDNES. |
