Předcházející sloupek Na okraj najdete ZDE
ALBUM TÝDNE
Skupina Vertigo Quintet patří k tomu vůbec nejlepšímu, co nabízí česk(oslovensk)á jazzová scéna. Její eponymní debut, nahraný studiově tři roky po založení souboru, získal Anděla jako Nejlepší jazzová nahrávka roku 2005. Kapelu tvoří pětice mladých českých a slovenských muzikantů, navazující zdaleka nejen na výdobytky amerického jazzu, ale i na evropskou scénu, klasickou hudbu (jedná se vesměs o konzervatoristy), nepopírají ani zálibu v jim generačně spřízněné rockové a elektronické hudbě.
Druhým počinem Vertigo Quintetu je živé album Live U Staré paní (Amplión Rec.). Najdeme na něm převážně novinky, nechybějí ale ani skladby z debutu, které dokládají, jakým způsobem kapela pracuje s "daným" materiálem. I když se Vertigo Quintet věnuje poklidnější, až impresionistické hudbě, živé podání jeho skladeb má obrovský vnitřní tah a dynamiku, nehledě k tomu, že improvizace, propojující složená témata, jsou skutečnými improvizacemi, nikoli pouhou hrou na ně.
Autorsky se na repertoáru podílejí všichni členové souboru (Marcel Bárta - saxofony, basklarinet, Oskar Török - trubka, křídlovka, Vojtěch Procházka - piano, Rastislav Uhrík - kontrabas, Daniel Šoltis - bicí), jejich skladby jsou členité, přitom však jakoby "z jednoho kusu". Je z nich patrné, že jejich výsledná podoba je dílem všech, vyjadřovací jazyk Vertiga je svébytný a celistvý. I ve chvílích, kdy jsou zapojeny hostující smyčce nebo v závěrečné skladbě Eĺga vokál Lenky Dusilové, podřizují se hosté dokonale propracovanému celku, nikoli naopak.
Nové album Vertigo Quintetu opět poukazuje na fakt, že mladá domácí jazzová generace už dávno předčila své poněkud zamrzlé předchůdce (čest výjimkám, jsou-li vůbec jaké). Zbývá už jen, aby si toho všimlo i obecné povědomí, jak posluchačské, tak profesní. Kapely typu Vertiga by měly mnohem častěji koncertovat, a to nejen u nás, ale - ještě více než doposud - také v zahraničí. Je se totiž čím chlubit.
JEŠTĚ VYŠLO
S vynikajícím albem Precious Little (Blind Pig/Classic) se vrátil na hudební scénu po mnoha letech slidekytarista a zpěvák Jeremy Spencer, který byl v letech 1967 - 71 členem slavných britských Fleetwood Mac. Po odchodu se věnoval hudbě jen okrajově, především působil v náboženské sektě Childrens Of God, později přejmenované na Family. Jeho novinka prezentuje hudbu, ve které se mísí blues, rock´n´roll a softrockové písničkářství v krásně "čistý", skoro až hladivý amalgám. Spencer nezapomněl nic ze svého hráčského umění, jeho hra na slidekytaru (ať už akustickou resofonickou či elektrickou) je průzračná, jednoduchá, ale správně pochopená. Značný podíl na velmi dobrém výsledku má i kongeniální norská(!) doprovodná skupina.
Jedna z nejakčnějších vydavatelských společností, vydávajících bluesovou hudbu, americká Blind Pig Records, oslavila třicáté výročí založení a na souboru dvou CD a jednoho DVD (prodávaných v jednom boxu za výhodnou cenu jednoho CD) mapuje svůj katalog. Blind Pig Records - 30th Anniversary Collection (Blind Pig/Classic) přináší 33 audionahrávek jak bluesových klasiků (mimo jiné Buddy Guy & Junior Wells, B.B. King, James Cotton, Pinetop Perkins, Otis Rush), tak modernistů (například Popa Chubby), těžiště stáje Blind Pig je ale v kvalitním bluesovém mainstreamu posledních třiceti let (Tommy Castro, Smokin´ Joe Kubek, Big Bill Morganfield, Bill Perry atd.). Na obrazovém nosiči najdeme nahrávky z šesti dosud vydaných koncertních DVD (Tommy Castro, Popa Chubby, Magic Slim & The Teardrops, Rod Piazza & The Mighty Flyers, Reverend Billy C. Wirtz, Smokin´ Joe Kubek & Bnois King). Ideální vstup do blindpigovské "problematiky" pro začátečníky.
REEDICE TÝDNE
Pianista Hilton Ruiz zemřel krátce po svých čtyřiapadesátých narozeninách vloni v červnu. Společnost Telarc zařadila do svého reedičního programu jeho úspěšné, patnáct let staré album Manhattan Mambo, na které si Ruiz pozval řadu kolegů, významných především v oblasti latin jazzu, nejznámější z nich je z dnešního pohledu zřejmě tehdy velmi mladý David Sanchez, který na albu výborně vystřihl poklonu jednomu ze svých vzorů Johnu Coltraneovi v latinské verzi jeho známé skladby Impressions. Rytmicky divoká latinská hudba si s jazzem rozumí už dávno, Hilton Ruiz byl ovšem jedním z těch, kteří tento mix ovládali bezesporu nejlépe.
