Režisér Martin Huba má zatím s operou málo zkušeností a nejspíš proto si s Falstaffem nevěděl rady. Umístění děje do ptačí klece nebylo čitelné a koncepční, stejně jako narážky na commedii dell’arte.
Výsledkem byly prakticky nerozlišitelné figurky, jejichž herecký výraz se omezoval na poskakování, vrtění zadkem a vůbec trapné přehrávání. Omrzely stejně rychle jako houpačky, kuželky, artisté a další klasické režijní berličky, které malátnou inscenaci nezachránily.
A už vůbec ji nepozvedlo hudební nastudování Petera Ferance. Ansámbly se doslova hroutily, což je u opery, postavené na precizní souhře, fatální nedostatek.
Nevyvážil ho ani jediný světlejší okamžik první premiéry, výkon barytonisty Ivana Kusnjera. Jeho Falstaff není tak nesympatický chlapík, což by mohlo být legitimní pojetí, ovšem v jiném kontextu. Kusnjer však aspoň skutečně zpívá – technicky dobře, na dechu, hlas mu přirozeně a volně zní. U nás to je vzácný úkaz.
Občas ještě zaznělo pár tónů Vladimíru Chmelovi v roli Forda. V úloze Alice se Maria Haan pokouší o průraznost za cenu ostrosti a ošklivosti tónu, Moniku Fabianovou jako Meg nebylo téměř slyšet. Yvona Škvárová nemá pro Mrs. Quickly barevné hloubky, tenorista Jaroslav Březina Fentona více řval, než zpíval, Kateřina Kněžíková coby Nannetta je zatím jen zárodkem talentu.
Při druhé premiéře se v titulní roli představil anglický barytonista Andrew Greenan, který podal přijatelný výkon. Většina sólistů však pro své role neměla vůbec předpoklady.
Falstaff patří do sezony, kterou nynější vedení opery zdědilo. Snad mělo nové tituly víc profiltrovat.
Giuseppe Verdi - Falstaff
Opera Národního divadla v Praze
Hodnocení MF DNES: 30%