"Bude to komedie. Jako vždycky," říká o mozaice příběhů psycholožky a jejích pacientů, která přijde do kin příští podzim.
V hlavní roli lékařky duší se představí Jana Janěková, před kameru se chystají také Jana Krausová, David Kraus, Igor Bareš, Martin Hofmann a Bolek Polívka, který už prozradil podrobnosti o svém hrdinovi. "Hraju blázna, který si myslí, že je Bolek Polívka," vylíčil.
Chytilovou tím příliš nepotěšil. "Ano, je to tak," potvrdila zdráhavě, "jeho role je taková schíza. Jinak by mě už nebavil, beru to jako rozlučku s Bolkem. Ale o postavách by se nemělo moc prozrazovat, vlastně ani psát – film má zůstat překvapením," míní režisérka.
Komedie o tom, jak si nelze dělat iluze, slibuje zjevně smích s notnou dávkou hořkosti. "Chci zdokumentovat současnost a její traumata," naznačuje Chytilová, že ústředním tématem snímku bude dnešní doba. Možnost, že existují i smutky platné v jakékoli epoše, odmítá se slovy: "Nadčasová je snad jen smrt."
Naopak spoluautorka scénáře Kateřina Irmanovová nebo Helena Slavíková z koprodukční České televize připouštějí, že obecnější motivy se ve filmu objeví: některé postavy touží po lásce, jiné po klidu a jistotě.
Zmatkům v soukromí se nevyhne ani sama lékařka, jejímž předobrazem se stala psycholožka Irmanovová. "Ale mí pacienti se ve filmu nepoznají, na to jsem si dávala pozor," ujišťuje dcera slavného zpěváka, s jehož rodinou se Chytilová přátelila, takže svou nynější spoluatorku poznala už jako čtyřletou holčičku.
Až na jednu výjimku – ve čtrnácti se objevila ve Vláčilově filmu Holubice – Irmanovová zůstávala mimo filmařský svět. V Hezkých chvilkách bez záruky se sice vrátí i před kameru, o své roličce však žertem mluví jako o mrtvole: "Okamžitě mě zabije manžel – mimo obraz."
Autorky se nad projektem scházely čtyři roky. Nejprve prý uvažovaly o dokumentu, pak o hlavní mužské postavě, nakonec se shodly na dvojici ženských hrdinek, "černé" a "bílé". Psaly a upravovaly tak dlouho, až jim produkce musela scénář vyrvat z rukou.
"Chtěli od nás původně seriál, je v módě, ale to by znamenalo případy rozmělnit a ještě obětovat několik let," vysvětluje Chytilová, proč seriálovou verzi zamítla. Za kameru se však těší. "Neumím jinak žít. Děti mi sice říkají, abych si konečně dala pokoj, ale film je zábavný – i únavný. A taky se musíme živit," shrnula věcně.
