„Nabídka přišla od pražské pobočky firmy EMI. Nestává se každý den, aby si člověk mohl osahat samply z amerického studia. Vyzkoušeli jsme si věci, které si nedovolíme v kapele a které se k nám nehodí,“ říká Hubinák. Skladba Lennyho Kravitze v úpravě Veneer se ujala v domácích rádiových hitparádách.
Ale Veneer měli i vlastní tvorbu, která se hromadila od roku 1997. Na desku, kterou začali připravovat před třemi lety, potřebovali zpěvačku. Našli ji v Hubinákově přítelkyni Simoně Danielové. A významná podpora přišla z Česka. Na schopnost Veneer provázat elektronickou a kytarovou muziku upozorňoval Milan Cais ze skupiny Tata Bojs, který se nakonec stal producentem novinky Light.
Pomáhal mu Dušan Neuwerth, spolupracovník „Tatáčů“ i ostravské skupiny Kryštof. „V elektronické kapele se člověk stále bojí, že bude nudný. Proto dáváme do muziky všechno - a ono to tam pasuje. Producenti nám pomohli nahrávky pročistit. Nemazali se s nimi, třicet procent zvuků nám vyhodili,“ říká bez lítosti Hubinák.
Debutové album Light je branou do křehkého světa kytarového popu, nervního rytmického tepu a prchavých zvuků. Jednou z jeho rovin je muzikantská snivost. „Kombinujeme kytary a elektronické klávesy. Bicí musíme programovat. V našem bytě, kde nahrávky vznikají, to ani jinak nejde. Snažíme se, aby skladby byly písničkami. Živé nástroje jsou skvělé, pomáhají dokreslit atmosféru, ale nic se nemá znásilňovat. Budeme to takhle dělat i do budoucna,“ plánují členové skupiny.
„Veneer po vás nic nechtějí, ale zároveň posluchače nutí k tomu, aby hodně očekával. To je příjemné,“ výstižně poznamenal hudební server Shadowbox a dodal: „Je jen otázkou času, kdy tihle sympatičtí Slováci udělají díru do světa.“