Nejde o bazírování na slovech: nejasná formulace má konkrétní důsledky. Vidět jsou na výstavě Jeden den České republiky i ve stejnojmenné publikaci.
"Ve dnech 28. a 29. října 2007 spojila svoje síly stovka našich předních dokumentaristů a reportérů s několika stovkami amatérských fotografů, aby v pouhých 24 hodinách za chytili historickou 'momentku' naší země. Kolektiv autorů vytvořil zcela výjimečný, důvěrný portrét současné České republiky s vysokou obrazovou, dokumentární i historickou hodnotou," uvádějí pořadatelé z brněnské Agentury Frey.
Ten dělá to, a ten zas tohle
Po autorském výběru obdrželi 7 000 fotografií. Pro výstavu a knihu vybrali tři stovky snímků od 136 autorů. Ale výstavní kolekce v Mánesu a vydaná publikace nemají zcela totožnou skladbu.
Jediným svorníkem tu je skutečně jen datum exponování snímků. Jinak jde o pel-mel, jenž nevykazuje nějakou základní fotografickou kvalitu. Ta je samozřejmě u takového projektu ošemetnou a svým způsobem nedůležitou záležitostí – tím spíš, že pořadatelé Jeden den programově pojali jako zprávu pro příští generace; výsledek bude uložen v Národním archivu, reprízován má být roku 2038.
Jak možná i z osobní zkušenosti víme, v tom, co před třiceti či kolika lety bylo pro nás neambiciózním záznamem, po uplynutí desítek let pro sebe objevujeme netušené obsahy i kvality. Ale tohle spoléhání pořadatelů na budoucnost není optimální vklad.
Desítky snímků ukazují "nadčasové" výjevy, u nichž nepoznáte, kdy vznikly (megalit u Slaného, bíglové v panelákovém bytě, bohoslužba v synagoze atd.). Objednávkový a kurátorský samospád projektu vedl k nedostatku například "zdravě" popisných snímků vesnic a měst, takže výsledný obraz země je málo konkrétní, vidíme, že ten dělá to, a ten zas tohle, ale dohromady nevidíme moc.
Kdo ví, co bude
Samostatnou kapitolou je výstavní prezentace. Příspěvky jsou jednotně digitálně vytištěny. Zásadně tak byly potlačeny autorské rukopisy na úkor bezduché, jistě však mobilně praktické unifikace (následovat budou reprízy v Brně, Plzni, Karlových Varech a Ostravě, pak i v cizině).
Na detaily raději nehledět! Třeba portrét výtvarnice Jitky Válové snímal Jiří Hanke na středoformátový film a veškerý "šmak" této analogové technologie je pryč – zvětšenina vyhlíží jak z nepříliš kvalitního digitálu…
Naštěstí v knižní podobě souboru jsou záběry komponovány vesměs tak, aby se hrušky s jablky nemíchaly natolik brutálně jako ve výstavní síni.
Autorům, jejichž fotografie disponují obrazovými kvalitami (Josef Ptáček, Štěpánka Stein a Sallim Issa, Sylva Francová aj.), publikace poskytuje v rámci dvoustránek jakási milosrdná, od druhých oddělená útočiště.
Kdo z nás se dočká plánované reprízy v roce 2038, bude ve věci Jednoho dne České republiky možná daleko smířlivější. Ale teď je teď a poměřovat dnes něco očima nedohledné budoucnosti je k ničemu.
JEDEN DEN ČESKÉ REPUBLIKY
Výstavní síň Mánes, Masarykovo nábřeží 250, Praha 1. Výstava trvá do 29. března.
Hodnocení MF DNES: 50 %
