Není příliš důležité, nakolik se v informovaných kruzích ví o dramatikově skutečné identitě, přestože se námět komedie týká autorských trampot s uvedením divadelního kusu na nejprestižnější scéně.
Pronásledování i umučení v titulu jsou pojmy úmyslně nadsazené. Šéf Národního divadla doktor Nývlt nepovažuje již stárnoucího doktora Šaldu za vhodného dramatického autora pro jím řízený divadelní dům, poslední tvůrcův opus byl totiž reprízován jen čtyřikrát.
Do boje o ztracené pozice nastupuje dramatikova manželka herečka Mexbauerová, která se mezi oběma doktory začne citově zmítat. Po drobných zápletkách pošle odmítaný Šalda Nývltovi svou novou hru jako anonym. Dějové peripetie, jimiž prostupuje okázale sebemrskačská ironie "padni komu padni" (dramatici, herci, diváci, kritici, celý národ), jsou oddělovány sólovými výstupy zasloužilého barda, ztělesňujícího tradice i iluze "národního" herectví.
Nad dějovou linkou začínají čím dál víc převládat bonmoty, slovní hříčky i profesní narážky. Styl hry, v níž se objeví také citáty ze světové dramatické literatury, nejvíc upomíná na litanický sarkasmus tragikomedie Thomase Bernharda Divadelník.
Inscenace má špičkové obsazení, dvojroli Šaldy i Nývlta si s komediálním gustem vychutnává Miroslav Donutil, vichřičnou Mexbauerovou předvádí s výbušným temperamentem bratislavská Diana Mórová, barda s patřičnou drobnokresebnou rutinou ztělesňuje Josef Vinklář. "Kálení do vlastních řad" se na jevišti účastní ještě Jana Boušková v dvojroli nápovědy a Nývltovy manželky.
Slibně působí první setkání ředitele a taktizující herečky, v němž pobavený, ale vlastně unavený Nývlt komentuje téměř povinnou, poněkud již zautomatizovanou činnost, sexuální kontakt s herečkami, které u něho vzápětí dostávají uměleckou příležitost.
Donutilova nonšalance vzbuzuje naději na velmi subtilní výkon, pozdější, i autorem drsněji servírované situace však už herce přinutí sáhnout do temperamentově vypjatějšího komediálního arzenálu. Donutil s Mórovou vystřihnou také jedno velké zcizovací číslo, v němž herec odmítá dál pokračovat v "protidivadelním" představení, zatímco kolegyně ho přemlouvá ke splnění profesionální povinnosti.
Skoro samostatnou interpretační rovinu vytváří výtvarná a hudební složka jevištního díla, kulisy i kostýmy střídají různé styly, jako by znázorňovaly běh historií, stejně tak hudba od Smetany přes Oči sněhem zaváté v Gottově podání až po rytmy nejsoučasnější.
Novinka činohry Národního divadla připomíná velkolepý večírek pro zvané a zasvěcené. Ani Donutilova popularita neučiní asi z této sebestředné zábavy titul, sdělný pro širší diváckou obec.
ANONYM - Pronásledování a umučení dr. Šaldy
Národní divadlo Praha. Úprava a režie Michal Dočekal, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Zuzana Krejzková. Světová premiéra 7. října 2004.
