Nicméně souvislosti s "celoživotním dílem" ve Slepém vrahovi najdeme. Jako by byl precizní sumou rysů, jimiž se díla Atwoodové vyznačují. Stejně jako v románech Jedlá žena (The Edible Woman), Vynořování (Surfacing) či Ublížení na těle (Bodily Harm) jsou středem pozornosti životy žen deformované společenskými konvencemi a možnosti vysvobození z nich.
Dva romány v jednom
"Feministická" témata u Atwoodové nevyznívají přímočaře. Kanaďanka je schopna psát s odstupem a ironií, které jakýkoliv náznak ideologizování obracejí naruby. A tento chlad má na čtenáře opačný účinek - autorčiny knihy dokážou vyvolat silné emocionální pohnutí. Strohý styl, propracované používání jazyka i nezvyklé metafory se skvěle mísí s výborným vypravěčstvím. Atwoodová kombinuje čtivé příběhy s komplikovanou strukturou a neváhá využívat prvků sci-fi či fantasy literatury; ty jsou třeba základem jejího předchozího románu Příběh služebné (Handmaid's Tale) a ve Slepém vrahovi se objevují "v jednom z příběhů".
Slepý vrah je totiž veden ve dvou románových liniích, jakýchsi "podrománech". V tom prvním dvaaosmdesátiletá vypravěčka Iris vzpomíná na svůj život. Ústřední postavu v něm tvoří její sestra Laura, která je jakýmsi "iracionálním" dvojníkem vypravěčky. Sága rodiny z vyšších vrstev se časově rozpíná téměř přes celé minulé století. Na jejím pozadí se odvíjí kanadská historie. A tento dějinný horizont je doplněn tragicko-ironickým pohledem umírající Iris na stáří a naši současnost.
Druhá románová linie je dílem Irisiny sestry Laury. Kromě tajného mileneckého svazku ženy z bohaté rodiny a komunisty zde najdeme i zmiňovaná fantastická vyprávění, v jejichž centru stojí "brakový příběh" slepého vraha - bývalého tkalce koberců a němé dívky, která má být obětována. Z letmých náznaků se postupně odhaluje překvapující tajemství románu a rozsah tragédie obou protagonistek.
Více péče, prosím!
Atwoodová hojně využila různých postupů současného románu. Zdůrazňuje složitý vztah dějin a paměti - jedním ze stěžejních motivů je zde motiv fotografie, jenž postupně s dalšími prvky románu obrací pozornost ke zprostředkovanosti našeho vnímání historie i našeho vlastního života. Nechybí téma psaní ani reflektované využití mýtu a alegorie. Přesto tu nenajdeme onu frivolní hravost, jež bývá typická pro postmoderní romány. Slepý vrah je čtivý text, který vtahuje do hry nerozhodnutelných otázek. Do jaké míry ničí historie a společenské konvence náš život, a co je naopak pouze naším dílem? Je oběť nevyhnutelná a jaký má smysl? Není hranice mezi racionálnem a iracionálnem jen další společenskou konvencí?
Slepý vrah je vyzrálým textem vyzrálé autorky. Totéž bohužel nelze říci o překladu. Texty Atwoodové nejsou pro překladatele jednoduchým úkolem, vyžadují zkušenost a invenci. Ve Slepém vrahovi autorka pracuje s anglickými hovorovými výrazy z doby před druhou světovou válkou a využívá mnohá přísloví a rčení. Překladatelé i redaktor podali nevyrovnaný výkon. Řemeslně slušně zvládnuté pasáže střídají nešikovnosti i vyslovené chyby jazykové i věcné. Není možné podat tu podrobný výčet prohřešků, takže jeden za všechny: Djuna Barnes, Elizabeth Smart i Carson McCullers, o nichž se vypravěčka zmiňuje, nejsou známí "autoři", nýbrž "autorky" - je sice možné se přít o to, zdali by se jejich příjmení měla přechylovat, ale "y" ve shodě přísudku s podmětem si zaslouží. Škoda, že na vydání překladu tohoto snad dosud nejlepšího románu Margaret Atwoodové nebylo vynaloženo o něco větší úsilí.
|
Margaret Atwoodová: Slepý vrah |
 Margaret Atwoodová, jenž za svoji knihu Blind Assassin získala letošní ocenění Booker prize. |
 Vítězná kniha letošních literárních cen Booker prize Blind Assassin, jejíž autorkou je Margaret Atwoodová. |
