Velká krásná Večernice

Silné emocionální vzepětí, hlavně při natáčení filmu Tanec v temnotách, mě přimělo, abych ještě víc dělala malé, krásné věci - to říkala Björk, když srovnávala dva poslední projekty. Vedle vážné role Selmy Ježkové a písní z "filmového" alba Selma Songs staví novou desku Vespertine (Večernice) s přáním, aby to byla muzika, kterou si člověk pustí večer doma, v klidu, a k níž se bude vracet. Podle Björk je to soundtrack k domácímu životu, moderní komorní hudba, pro niž měla přichystaný pracovní název Domestica (Zdomácnělá).

Večerní relaxační účinky jsou však jen jednou z rovin, v níž lze album vnímat. Jde tu i o krásu jako takovou: úžas Björk nad barvami tónů se v neztenčené míře přenáší na posluchače. A pod tímto barevným a barvitým obalem písní žhne netradiční, stylově neuchopitelné jádro. Krátká skladba Frosti je postavená na zvuku zvonkohry, jejíž cinkot vytváří křišťálově křehké závěsy tónů, do nichž se zpěvačka neodvažuje vstoupit. Melodie Pagan Poetry neboli Pohanské poezie proplouvá mezi technologickými šumy a gejzíry tónů harfy. Píseň graduje opakovanou větou "She loves him" (Ona ho miluje), k níž vlastně nelze nic dodat. Skladby Aurora nebo Unison jsou jakési moderní zasněné árie, zpívané - obrazně řečeno - mezi počítači a průsvitnými krápníky Islandu.

Krása, již nabízí deska Vespertine, je syntézou pohanství, moderních technologií i vybroušené kultivovanosti a svého druhu šamanismu. Skladba And Echo, A Stain je autorsky precizní dílo, které by obstálo v podání kterékoli filhamornie - avšak Björk ji vytvořila mimo obvyklé kompoziční postupy z tajemných severských chórů, smyčců, bublavých technologických zvuků a strunných běhů harfy hostující Zeeny Parkinsové. Schopnost zatavit do své hudby vše, co vydává zvuk, patří k alchymickým tajemstvím Björk: bere si útržky vůkolního světa, z něhož vytváří vlastní písňový Island. Nikdy tomu není naopak! Ani vnější hudební impulsy, jež přinášel kdysi Tricky a kterými nyní přispívá třeba programátor bicích Guy Sigsworth, nevychýlí písně z autorčiny imaginace.

Médiem, které všechny písně prostupuje a jež z nich zároveň vyzařuje, je zpěvaččin hlas. Zdánlivě neohrabaný, když takřka rappersky drtí slabiky textů, zajíkavě vypravěčský i doširoka otevřený v dlouhých tónech písní Hidden Place, Cocoon nebo hitůvce It's Not Up To You. V tom zpěvu se otevírá romanticky známý prostor popových melodií a zároveň magické ostrovy tajemných území. Možná proto je její zpěv tak přístupný, záhadný a nenapodobitelný.

Björk poznáte podle prvních tónů. Je naprostý originál. Už jsme si zvykli, že každá z jejích desek byla událostí. Platí to i nejnovější, nejkomornější i nejsvětlejší z nich - o Večernici. Ta deska je malá, jak si přála Björk, avšak jen zdánlivě či svým velmi specifickým způsobem. Klenoty přece bývají malé...

Björk zvedá ruku s labutí.

Björk a motiv alba Vespertine.

Björk.

Björk - Hidden Face.

Björk na pozadí motivu z alba Vespertine.

Björk oděná do šatů s labutí.

Björk - obal alba Vespertine.