Vypravěčem Barnesova románu, který do češtiny přeložil Petr Fantys, je stárnoucí historik a nenápadný občan Tony Webster. V dědickém řízení obdrží písemnost dávno mrtvého spolužáka a od toho okamžiku se dominovým efektem začne bortit jeho dosavadní plachá životní perspektiva spořádaného Brita. A také představy, jež si o svém životě vytvořil a zrovna je čtenáři ve víceméně idylické zkratce předestřel.
Z detektivního odkrývání slupek vzpomínek tohoto hrdiny na mládí postupně vychází najevo, že se čtenář ocitá v moci vypravěče uchovávajícího v paměti něco nelichotivého. Jenže paměť je i v případě dějepisce přirozeně selektivní, sebestředná a svého majitele i čtenáře nečekaně zaskočí.
Barnesova próza budí zdání subtilní melancholické novely, jejíž zápletka však vybízí k přezkoumávání. Jeden z vrcholných britských spisovatelů současnosti zde působivě líčí dalekosáhlý dopad nenápadných skutků na životy druhých a podle nakladatele konkuruje nejlepším knihám svých vrstevníků Salmana Rushdieho, Iana McEwana, Kazua Ishigura nebo Grahama Swifta.
Julian BarnesProzaik, novinář a překladatel (nar. 1946) patří k nejvýraznějším autorům z řad britských šedesátníků a proslul jako "chameleon forem". Začínal jako kritik mj. v Timesech a Observeru. Prvotina Metroland (1980) naznačila autorovu celoživotní inspiraci francouzskou kulturou, která se odrazilaa i do následujících děl Flaubertův papoušek (1984, č. 1996) a Historie světa v 10½ kapitolách (1989, č. 1994). Z dalších Barnesových děl v češtině vyšly Jak to vlastně bylo? (1991, č. 1999), Arthur & George (2005, č. 2007), Pohlédnout do slunce (1986, č. 2010) a Žádný důvod k obavám (2008, č. Odeon 2009). Žije a tvoří v Londýně. Za propagaci francouzské kultury byl poctěn titulem Rytíře a Velmistra řádu krásných umění a literatury a je též laureátem ceny Médicis, rakouské Státní ceny za evropskou literaturu a dalších vlivných zahraničních ocenění. |
