Věc v prostoru a čase

pondělí 21. května 2001

Výstava Věc, která právě probíhá v pražském Karolinu, svedla dohromady tři absolvující studenty výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě. Tři různé pohledy na dnešní realitu, ale také na obecný problém prostoru a času, vytvářejí společnou komunikací jednotný celek, který podává jistý obraz současného světa.

V době, kdy je vnější realita neustále zpochybňována a obecné hodnoty podléhají módnímu relativismu, se trojice Kirchnerová, Culková a Koziol hrdě hlásí ke konkrétnímu, žitému a existujícímu světu. Tento svět se realizuje ve společném tématu věci. Jednotlivé práce nejsou provázány jen tematicky, ale také svými nároky na prostor. Ten je prožíván společně, přesto se, stejně jako u tématu, liší jednotlivé osobní pohledy, které teprve dohromady vytvářejí vyšší a jednotný celek.

Výstava Věc není strnulou galerijní prezentací, je to živá struktura, která se projevuje v neustálé komunikaci, ať už mezi autory a divákem, nebo jednotlivými výtvarníky navzájem. Tento neustálý pohyb výborně charakterizuje projekt Lidmily Kirchnerové, která kromě několika kreseb vystavuje také dva několikametrové svitky. Tím, jak s nimi divák otáčí, se mu odehrává před očima příběh poskládaný z jednotlivých výseků skutečnosti. Tím také návštěvník výstavy do příběhu vstupuje a záleží jen na něm, která část na něho začne promlouvat.

Pavel Koziol vyjadřuje své pojetí prostoru a času v barevných olejových plátnech. Obrazy, často jen v několika odstínech jedné barvy, se těžko verbálně popisují, jsou to složitá, filozofující díla, podložená silnou myšlenkou. Tvůrce o nich říká: "Je to vyjádření prostoru a času v barevném rozkladu látky, věcí - věcí libovolných, zástupných i metaforických. Toto vyjádření vzniká v zastavení nad hrou orientace a dezorientace, postupující každým nárazem na předmět, nárazem na cestu..."

Andrea Culková ve svém projekty Americký sen zachycuje na základě zkušeností z půlročního pobytu ve Spojených státech pocit každého imigranta v Americe, který je hnán touhou získat občanství a zařadit se tak do vysněné společnosti. Její první instalace Ukradená krajina je souborem devíti stylizovaných fotografií, které dokumentují kerouackovskou cestu z amerického východního na západní pobřeží během devíti dní. Jejich ústředním motivem je rozbité zrcadlo, které podle autorčiných slov "mělo navracet nastokrát zcizený svět." Druhá instalace Shelter (přístřeší) je sádrokartonový model domova vyzdobený malými olejomalbami, vystřihovánkou Andrejka - žena za pultem, pracovním úborem a obálkou z výplatou. Tato osoba žijící v tmavé krychli svého přístřešku se utápí v pracovním stereotypu a právě z této beznaděje se rodí sen uniknout z toho všeho. Tuto naději symbolizuje obraz umístěný naproti vchodu do přístřešku, zachycující rovnou silnici mizící v nedohlednu.

VĚC
(Lidmila Kirchnerová, Andrea Culková, Pavel Koziol)
Křížová chodba Karolina
výstava trvá do 25. května
otevřeno denně kromě pondělí 10 - 17 hodin
vstupné: 10 Kč (dobrovolně i více)