V případě Zrady vznikla vzdušná, přehledná herecká inscenace, která je pozoruhodnou autorskou, režijní i hereckou pitvou přežitého a klamaného manželství. Tanec smrti zlínským vydal na výtvarně akcentovanou podívanou, jejíž tempo a scénář jsou ale poněkud rozostřené. Přednost večera zase spočívá v originálním scénografickém i režijním řešení: standardní ponurost, s jakou bývají Strindbergovy texty většinou inscenovány, tady střídá sžíravá grotesknost.
Dvoudílné drama Tanec smrti je nelítostným pohledem na soužití stárnoucího dělostřeleckého kapitána Edgara a jeho ženy Alice, bývalé herečky. Jejich manželský svazek Strindberg líčí zcela v duchu své autorské filosofie: ideální soužití ženy a muže není možné. Jde o nelítostný zápas pohlaví, nekonečný souboj o nadvládu, o vliv a nadřazenost. A prostředky k vítězství nad druhým jsou nevybíravé a drsné.
Režisér Ivan Balaďa s dramaturgyní Janou Kafkovou spojili dva díly originálu do jediné hry. Za své vzalo několik postav, některé motivy (figury Kurtova syna Allana či Edgarovy dcery Judity) byly rozvedeny i do první části, představením prostupuje postava mlčenlivé Stařeny. Přestože i z této úpravy zní jasné Strindbergovo poselství nenávistné lásky, zdá se, že na rozdíl od vzpomínané Pinterovy Zrady je Strindberg v tomto podání spíše jakýmsi muzeálním a proto i lehce odtažitým kouskem.
Balaďa ve své inscenaci vsadil na vizuální opulentnost, kterou obstarala scéna Rudolfa Jírka a kostýmy Mony Hafsahl. Až přízračně vyhlížející interiér pokoje ovládly dvě oblíbené Strindbergovy barvy: zinkově žlutá a ametystově fialová. Kostýmy si zase pohrávají s elegancí secese. Jírkovo scénografické řešení zajímavě povýšilo groteskní optiku režie. Mnohé kusy nábytku patří svou velikostí spíše do dětského pokojíčku. Nepatřičně působící malinkatý klavír. Minipohovka či zmenšená skříň je bizarní ikonou světa převráceného naruby, manželského vesmíru, který se smrsknul a je už dávno nefunkční. S podobnou jízlivostí působí překrásný scénický solitér - velký houpací kůň spletený ovšem z tlustého drátu.
Inscenace patří zejména Dušanu Sitkovi v roli despotického Edgara a Mileně Marcilisové v úloze jeho ženy Alice. Úhybně slizký Sitek je jindy hysterický stejně jako krutý. Marcilisová mu věrně sekunduje jako nenávistný protivník, využívající každé příležitosti svrhnout tohoto soka z trůnu. Inscenace je poněkud odtažitá díky dobovým problémům, reáliím a úpravě, která v závěru večera hraničí až s jistou hektickou nedopovězeností. Bude to ovšem právě Sitek a Marcilisová, díky kterým stojí za to ponořit se ve Zlíně do víru Tance smrti.
Městské divadlo Zlín. August Strindberg - Tanec smrti. Překlad Zbyněk Černík. Dramaturgie Jana Kafková. Scéna Rudolf Jírek. Kostýmy Mona Hafsahl. Režie Ivan Balaďa. Premiéra 1. března ve Studiu Z.
 Milena Marcilisová a Radoslav Šopík v inscenaci Tanec smrti, které uvádí Studio Z zlínského divadla |
