Dnes už Oscary, jimž prý dala jméno knihovnice akademie podle náhodné podoby téhle sošky s vlastním strýcem, představují vrcholný filmový obchod sám o sobě. Stačí porovnat pár čísel.
Pozlacená soška Oscara měří necelých pětatřicet centimetrů a její výrobní hodnota činí sotva tři sta dolarů; podle dávných pravidel ji držitelé smějí odprodat výhradně zpět akademii za deset dolarů. Ale třeba jen společnost Miramax, jež se z pozice nezávislé firmy v posledních letech dravě probojovala do hlavní linie, vložila do letošní reklamní kampaně bezmála šest milionů dolarů. Poslední vydání časopisu Variety je nabito obřími reklamami na hlavní trumfy Miramaxu - snímky Zamilovaný Shakespeare a Život je krásný. Obratem si museli přisadit i soupeři, především společnost DreamWorks, jejímž želízkem v ohni je Spielbergovo Zachraňte vojína Ryana.
"Možná jsme to přehnali. Já doufám, že ne," zapochyboval i šéf Miramaxu Harvey Weinstein.
Americký tisk poukazuje na nákladné večeře a další společenské akce, jež studio pořádá, aby uvedlo do povědomí jméno italského komika Roberta Benigniho, režiséra a protagonisty snímku Život je krásný. Objevily se dokonce výroky jako cirkus či smrtící boj.
Za bitvou, v níž jde zdánlivě o prestiž, čest a slávu, stojí samozřejmě zase peníze. Jednak obrovské částky za prodej televizních práv, jednak předpokládaný růst tržeb ze vstupného.
Film se stal pro Spojené státy celonárodním sportem, o němž se Oscarům na počátku jejich historie ani nesnilo. Až do druhé světové války se například slavnostního rozdílení cen s večeří účastnili jen vítězové; teprve od roku 1940 jsou zváni všichni nominovaní, aby se lidé mohli pást i na slzičkách a zklamání těch neúspěšných. List New York Times sice nový model veřejné prohry tenkrát napadl, ale nic nezměnil.
A právě tak málo změnila hrstka skeptiků: lidé, kteří svou oscarovou trofej zpeněžili, Woody Allen, jenž se zásadně slavnému večeru vyhýbá, či majitelka dvou sošek scenáristka Frances Marionová, která kdysi řekla, že v podobě Oscara vidí "dokonalý symbol filmového průmyslu: silná atletická postava s mečem v ruce - a s uříznutou vrchní polovinou hlavy, ve které normálně bývá mozek".
Pozlacená soška Oscara měří necelých pětatřicet centimetrů a její výrobní hodnota činí sotva tři sta dolarů; podle dávných pravidel ji držitelé smějí odprodat výhradně zpět akademii za deset dolarů. Ale třeba jen společnost Miramax, jež se z pozice nezávislé firmy v posledních letech dravě probojovala do hlavní linie, vložila do letošní reklamní kampaně bezmála šest milionů dolarů. Poslední vydání časopisu Variety je nabito obřími reklamami na hlavní trumfy Miramaxu - snímky Zamilovaný Shakespeare a Život je krásný. Obratem si museli přisadit i soupeři, především společnost DreamWorks, jejímž želízkem v ohni je Spielbergovo Zachraňte vojína Ryana.
"Možná jsme to přehnali. Já doufám, že ne," zapochyboval i šéf Miramaxu Harvey Weinstein.
Americký tisk poukazuje na nákladné večeře a další společenské akce, jež studio pořádá, aby uvedlo do povědomí jméno italského komika Roberta Benigniho, režiséra a protagonisty snímku Život je krásný. Objevily se dokonce výroky jako cirkus či smrtící boj.
Za bitvou, v níž jde zdánlivě o prestiž, čest a slávu, stojí samozřejmě zase peníze. Jednak obrovské částky za prodej televizních práv, jednak předpokládaný růst tržeb ze vstupného.
Film se stal pro Spojené státy celonárodním sportem, o němž se Oscarům na počátku jejich historie ani nesnilo. Až do druhé světové války se například slavnostního rozdílení cen s večeří účastnili jen vítězové; teprve od roku 1940 jsou zváni všichni nominovaní, aby se lidé mohli pást i na slzičkách a zklamání těch neúspěšných. List New York Times sice nový model veřejné prohry tenkrát napadl, ale nic nezměnil.
A právě tak málo změnila hrstka skeptiků: lidé, kteří svou oscarovou trofej zpeněžili, Woody Allen, jenž se zásadně slavnému večeru vyhýbá, či majitelka dvou sošek scenáristka Frances Marionová, která kdysi řekla, že v podobě Oscara vidí "dokonalý symbol filmového průmyslu: silná atletická postava s mečem v ruce - a s uříznutou vrchní polovinou hlavy, ve které normálně bývá mozek".
