Samotné besedě s tvůrcem předcházela projekce jeho nej- oceňovanějšího snímku Balada o sedmi oběšených, který byl u nás na několik desítek let uložen do trezoru, zatímco za hranicemi slavil pozoruhodné úspěchy.
Režisér, který v sále kina Hvězda bavil svými historkami zcela zaplněné hlediště, o své tvorbě říká: "K natočení dobrého filmu stačí mít dobrý scénář a schopné herce. V tom případě natočí dobrý film každý."
Jak vznikla myšlenka natočit Baladu o sedmi oběšených?
Tento film má zajímavou expozici. Já jsem v té době neměl na ledničku. O patro níž bydlel dramaturg slovenské televize Peter Balda, a tak jsem za ním šel a zeptal se ho, jestli by neměl pro mě nějakou práci. Dal mi k přečtení Andrejevovu literární předlohu. Tak vlastně film vznikl, z ryze existenčních důvodů.
Film byl ale brzy zakázán...
Do filmu zasáhla naše cenzura a myslím si, že pod tlakem Moskvy. Sovětští činitelé nejspíš pochopili, že je to metafora na jejich vstup v osmašedesátém, který visel ve vzduchu právě v době, kdy jsme film točili. Nějaká kopie se ale jakoby zázrakem dostala ven a objížděla různé zahraniční festivaly, mimo jiné Mezinárodní festival v Monte Carlu, kde vyhrála hlavní cenu.
Věděl jste o úspěších snímku za hranicemi?
O filmu se nesmělo ani psát, takže o jeho zatoulané kopii, která vyhrávala festivaly, jsme měli buď kusé, nebo žádné informace. Jednoho dne se mi kdosi na nějakém večírku svěřil, že film vyhrál hollywoodskou přehlídku, kam mohly pouze ty snímky, které už nějaká ocenění získaly. K naší hlavní ceně bylo i deset tisíc dolarů, které jsem samozřejmě nikdy neviděl.
Zobrazená poprava sedmi hrdinů je působivým momentem a vrcholem filmu. Zažili jste něco zvláštního při natáčení?
Ve scénáři byla jednoduchá scéna, kdy povoz odváží na sebe pohozená mrtvá těla oběšených. A tento jednoduchý úkol jsme točili celé čtyři hodiny.
Nejprve kůň nemohl převézt vůz s mrtvými přes malý kopeček, který byl v cestě. Na druhý pokus mi zas kolo vozu najelo na nohu. Po těchto útrapách už vše vypadalo slibně, kamera i vůz se rozjely. Náhle ale mrtvoly doslova explodovaly.
Vůbec jsem nechápal, co se tam stalo. Vespodu hromady těl ležel herec Polónyi, protože byl nejtěžší. A v onu inkriminovanou chvíli řekl ostatním, co byli nad ním: "Takto nás vezli z Rožňavy ze svatby." Smáli se jak malé děti, nešlo je zastavit. Nepomohlo ani vyhrožování, že nedostanou honoráře. To je rozesmálo ještě víc.
Jak se díváte na současný česko-slovenský film?
Existuje český film, slovenský bohužel ne. Zatímco Česi udělají patnáct filmů za rok, Slováci jeden, dva. Celá společnost je v pohybu - adekvátní situace k době, která po revoluci nastala. Film se stal nejdražším uměním, proto mají umělci v tomto oboru velkou zodpovědnost a s tím spojenou i stresující atmosféru. A takové podmínky nejsou vůbec pro můj způsob práce. Pro mě byl a je film velkou hrou, kterou jsem rád hrál. Ale aby to bylo psychické utrpení, to raději nebudu točit.
Režisér, který v sále kina Hvězda bavil svými historkami zcela zaplněné hlediště, o své tvorbě říká: "K natočení dobrého filmu stačí mít dobrý scénář a schopné herce. V tom případě natočí dobrý film každý."
Jak vznikla myšlenka natočit Baladu o sedmi oběšených?
Tento film má zajímavou expozici. Já jsem v té době neměl na ledničku. O patro níž bydlel dramaturg slovenské televize Peter Balda, a tak jsem za ním šel a zeptal se ho, jestli by neměl pro mě nějakou práci. Dal mi k přečtení Andrejevovu literární předlohu. Tak vlastně film vznikl, z ryze existenčních důvodů.
Film byl ale brzy zakázán...
Do filmu zasáhla naše cenzura a myslím si, že pod tlakem Moskvy. Sovětští činitelé nejspíš pochopili, že je to metafora na jejich vstup v osmašedesátém, který visel ve vzduchu právě v době, kdy jsme film točili. Nějaká kopie se ale jakoby zázrakem dostala ven a objížděla různé zahraniční festivaly, mimo jiné Mezinárodní festival v Monte Carlu, kde vyhrála hlavní cenu.
Věděl jste o úspěších snímku za hranicemi?
O filmu se nesmělo ani psát, takže o jeho zatoulané kopii, která vyhrávala festivaly, jsme měli buď kusé, nebo žádné informace. Jednoho dne se mi kdosi na nějakém večírku svěřil, že film vyhrál hollywoodskou přehlídku, kam mohly pouze ty snímky, které už nějaká ocenění získaly. K naší hlavní ceně bylo i deset tisíc dolarů, které jsem samozřejmě nikdy neviděl.
Zobrazená poprava sedmi hrdinů je působivým momentem a vrcholem filmu. Zažili jste něco zvláštního při natáčení?
Ve scénáři byla jednoduchá scéna, kdy povoz odváží na sebe pohozená mrtvá těla oběšených. A tento jednoduchý úkol jsme točili celé čtyři hodiny.
Nejprve kůň nemohl převézt vůz s mrtvými přes malý kopeček, který byl v cestě. Na druhý pokus mi zas kolo vozu najelo na nohu. Po těchto útrapách už vše vypadalo slibně, kamera i vůz se rozjely. Náhle ale mrtvoly doslova explodovaly.
Vůbec jsem nechápal, co se tam stalo. Vespodu hromady těl ležel herec Polónyi, protože byl nejtěžší. A v onu inkriminovanou chvíli řekl ostatním, co byli nad ním: "Takto nás vezli z Rožňavy ze svatby." Smáli se jak malé děti, nešlo je zastavit. Nepomohlo ani vyhrožování, že nedostanou honoráře. To je rozesmálo ještě víc.
Jak se díváte na současný česko-slovenský film?
Existuje český film, slovenský bohužel ne. Zatímco Česi udělají patnáct filmů za rok, Slováci jeden, dva. Celá společnost je v pohybu - adekvátní situace k době, která po revoluci nastala. Film se stal nejdražším uměním, proto mají umělci v tomto oboru velkou zodpovědnost a s tím spojenou i stresující atmosféru. A takové podmínky nejsou vůbec pro můj způsob práce. Pro mě byl a je film velkou hrou, kterou jsem rád hrál. Ale aby to bylo psychické utrpení, to raději nebudu točit.
 |
