Hlavně však překazili přednášku o životě šašků ctihodného profesora Emanuela Šaška, jehož vyhnali ho ze sálu. Zdatně jim v tom pomáhala i jejich stejně potřeštěná babička Bublanina Ferdová Brabencová (Kateřina Žahourková). Díky triu rozpustilých šašků se diváci nedozvěděli, kolik druhů šašků vlastně existuje, co jedí, jak se rozmnožují, jak je chránit a především, jak se chránit před nimi.
Na šašky ale neplatí vůbec nic. Jejich nezničitelnost je totiž, jak prokázali, naprosto neuvěřitelná. Ústřední myšlenkou potměšilé hry autora Martina Koláře je poselství, že je lepší být šaškem počmáraným než obyčejným člověkem, i když někdy není z lidí šašky ani třeba dělat, protože je ze sebe udělají sami.
Kolář nabízí svým Šaškumprásk! skvělou alternativu k takzvanému dětskému divadlu plnému načinčaných princezen, čarodějnic, a čertíků. Poskytuje inteligentní zábavu a to nejen pro děti, dostatek prostoru pro rozvoj dětské fantazie, veselé a chytré písničky a nezbytnou interakci mezi jevištěm a hledištěm.
Kolář si jako režisér vystačí s málem, důraz klade na hercovu imaginaci, nechává místo i pro hereckou improvizaci, ve které se ztratí případné nedostatky inscenace, jichž ale není moc. Herci by se měli především doučit texty písní a zapracovat na svém pěveckém projevu.
A potom už si divák může beze všeho vychutnat výlet k jezeru Loch Ness či do Afriky, zběsilé honičky na kolech a přestřelky vodními pistolemi či může ocenit herecké výkony. Především pak Martina Rumlera jako tragikomického profesora, který svou úžasnou mimikou a gestikulací pořádně polechtá divákovu bránici. K nejlepším momentům celé hry rozhodně patří Rumlerovo ztvárnění kousnutí mouchou tse-tse.
Dobře zahraný je i zlý Zlý pán Ondřeje Jiráčka, k pěkným momentům představení patří i zářivá taneční kreace Dobrodruha Tomáše Veselého. Zkrátka, Šaškumprásk! nabízí pro každého něco. A tak se radujme, protože do města přijeli šašci a nějakou dobu si tady pobudou.
 Šašci z Horního Šašecí jsou vždy nad věcí, jak o tom zpívají ve své písni. |
