Vaterland se vydává na lov diváků

Málokterý český film vyvolává tak protichůdné názory jako prvotina Davida Jařaba Vaterland - Lovecký deník, jež zítra vstupuje do kin. V jediném se příznivci i odpůrci shodnou: Je to zvláštní film, ať už slibuje zrod „domácího Davida Lynche“ nebo se tak jen navenek tváří.

Komu je určen fantaskní příběh dvou manželských párů a jejich dvou bratranců ze šlechtického rodu, kteří po návratu na sešlé rodinné sídlo obnoví nebezpečnou tradici honu na záhadné bytosti zvané kostrouni? „Snad lidé přijmou, že Vaterland není film jen okrajový, nýbrž i pro diváky středu.

Vlastně pro každého, kdo je ochoten v kině alespoň minimálně přemýšlet a nevadí mu, že se mu zážitek hned po titulcích nevykouří z hlavy,“ věří režisér. Také je připraven objíždět místní premiéry. „Potřebujeme propagaci, nezastíráme, že Vaterland není zrovna projekt zavalený penězi.

A navíc jde o typ filmu, kde má na otázky diváků odpovídat hlavně režisér,“ vysvětluje Jařab účel svého nadcházejícího turné.

Nicméně „ulovit“ diváky může i na hereckou sestavu, jíž vévodí Karel Roden coby hlava rodiny aristokratů nebo František Řehák a Petr Forman v rolích správce sídla a jeho syna. Forman, který se zanedlouho představí i v Hřebejkově novince Horem pádem, prý oba texty přijal rád a „odříkal“ téměř beze změn, ač Vaterland hýří smyšlenými slovy, vesměs názvy loveckého náčiní.

RECENZI FILMU ČTĚTE ZDE

„Při četbě obou scénářů jsem se smál, bavilo mě to. A hlavně mi to znělo v hlavě - i přes jazykovou stylizaci Vaterlandu - normálně. Uvěřitelně. A to se nestane vždycky. Dobrý herec umí říct uvěřitelně i neuvěřitelné. Já ne. S tím mám velký problém.

Také jsem vděčný zvukařům, že mé šumlování, sykavky, nedomykavost hlasivek a málo zvučný hlas dokážou ve studiu zúročit. Michal Holubec dokonce vyhověl mé prosbě a přidal mi decibel proti ostatním hercům. Divák to nepozná, ale mě to pomyšlení těší... že mám o jeden decibel víc,“ směje se Petr Forman, který se podobně jako Jařab věnuje hlavně divadlu.

Kvůli divadlu jednu filmovou roli odmítl, z další vyklouzl po dlouhém váhání, zda by ji dobře zvládl, hrál sice v povídkovém snímku pěti režisérů o Praze, ale právě „jeho“ povídku nakonec z filmu úplně vystřihli.

„Důvody, proč nejsem často před kamerou, jsou zkrátka různé. Ale ten největší je můj vztah k divadlu. Baví mě společná práce s bráchou Matějem, baví mě dělit se o nápady, představy a někdy i sny s lidmi, které mám rád. Na divadlo nikdy nejsem sám,“ vysvětluje Forman.

Ani Jařab divadlo neopustí, třebaže už pracuje na scénáři dalšího filmu - příběhu z let 1914-18, v němž prý válka tvoří jen pozadí tématu, k němuž se opět vrací a jež nazývá „kořeny zvratů v dějinách civilizace, okamžiky, kdy starý svět končí a nový začíná“.

Nicméně důvody své věrnosti divadlu shrnul věcně: „Něčím se musím živit. Filmy toho druhu, jaký mě zajímá, uživí člověka tak na půl roku - bohužel, u nás to tak zatím je. Snad se to změní a filmařina získá pozici slušného zaměstnání.“

Fotografie z filmu Vaterland - lovecký deník.

,