Nekradu. Měsíc zkoumám, jestli jsem melodii fakt napsal, tvrdí Patejdl

  • 1
Zakladatel skupiny Elán a muzikant tělem i duší Vašo Patejdl byl vždy tím druhým za Jožem Rážem, ale potlačení vlastní osoby nebylo důvodem jeho dočasného odchodu z Elánu. Říká, že nelpí na slávě, žije nejraději komponováním hudby a svou rodinou.

Půlroční intenzivní práce na novém muzikálu Alenka v kraji zázraků, který právě uvádí pražské Divadlo Hybernia, vás pohltila od hlavy až k patě. Když tvoříte, normálně nežijete?
Je to v podstatě tak. Měl jsem dost svých vystoupení, do toho koncertní turné s Elánem, takže ve zbytku času jsem byl zavřený ve studiu a vycházel ven jen na jídlo a toaletu. Měsíc jsem ani neotvíral poštu a mezitím mi třeba vypověděli smlouvu na povinné pojištění auta. Říkám, že jsem na tom podobně jako lékaři: důležité je nejprve zachránit život a ostatní až potom. Já zachraňoval premiéru, ostatní šlo stranou.

Půl roku na muzikál je šibeniční termín?
Jak kdy a jak pro koho. S věcmi, které mi jdou levou zadní, je to čím dál těžší. Už toho mám naskládáno strašně moc a tónů je dohromady jen dvanáct. Něco složím a pak měsíc zkoumám, jestli to už někdo nenapsal. Nedejbože já sám. Nechci být ten, kdo krade, a vymyslet novou melodii mi prostě trvá.

Nelimitujete se sám i tím, že nejraději skládáte hudbu na hotový text?
To není žádná brzda. Naopak. Předpokládám, že všichni operní klasici museli tvořit na text. Tenkrát neexistoval magneťák, aby si muziku autoři libreta přehráli.

Týdeník TÉMA

Vychází v pátek

Týdeník TÉMA

Proč se Vašo Patejdl do Elánu vrátil? A jak to bylo s jeho paralelními rodinnými světy? Více se dočtete ve čtvrtečním vydání týdeníku Téma.

Opustil jste Elán v době, kdy byl na vrcholu. Co vás k tomu přimělo?
Mezi námi nebyly neshody. Už jsem v životě udělal pár rozhodnutí, pro které nemám úplně logické zdůvodnění. Neřídím se většinovou myšlenkou, mám vždycky svou vlastní a dělám si věci po svém, jak to cítím. A já si najednou s Elánem uvědomil, že nejslavnější na celém světě, jak jsme na začátku chtěli, nebudeme, protože nás minulý režim nikam nepustí. A doma už jsme dosáhli všeho, čeho jsme mohli. Tak co dál?

Předpokládám, že tahle reálná skepse vám u zbytku kapely neprošla.
Navrhoval jsem, abychom přestali dělat koncerty a stáhli se do studia. Kluci s tím nesouhlasili a chtěli dál hrát. Já měl roční výpovědní lhůtu, a tak jsem k 1. 1. 1985 z Elánu odešel. Úplně v klidu. Na všem jsme přece byli předem domluveni. A Elán se rozpadl.