Vášně a strasti Lee Millerové

Její život připomíná film: v devatenácti se se svou nádhernou tváří dostala na obálku časopisu Vogue, ve 40. letech běhala po válečné frontě s fotoaparátem na krku, pak propadla depresím a alkoholu. Skotská Národní galerie moderního umění v Edinburghu nyní prezentuje celý dobrodružný život Lee Millerové. Žádná dosavadní expozice její dílo nepředstavila v takové šíři.

"Život měla neuvěřitelný," říká syn Lee Millerové Antony Penrose, který opatruje její archiv a publikoval matčinu podrobnou biografii. "Byla vášnivá a plná soucitu. Víc ji zajímalo focení obyčejných vojáků a uprchlíků než politiků a generálů," dodává Penrose. Kariéra Millerové začala, když si ji na newyorském chodníku z projíždějícího auta všiml vydavatel Conde Nast. Modrooká blondýna ho ihned oslnila a už v březnu 1927 se dostala na obálku Vogue.

Do Paříže se přestěhovala o dva roky později. Na výsluní se dralo surrealistické hnutí a tehdy začal její vztah s čelným představitelem toho směru, výtvarníkem a fotografem Man Rayem. Byla mu modelkou, žákyní i milenkou. Pohybovala se v uměleckých a intelektuálních kruzích a soustředila se na dráhu módní fotografky. Pablo Picasso podle ní namaloval čtyři portréty. Přátelila se i s Joanem Miróem, Maxem Ernstem a anglickým surrealistou Rolandem Penrosem. Za něho se později provdala a přestěhovala se do Anglie.

Další fotografie a informace o jejich autorce (anglicky) naleznete ZDE.

Za druhé světové války se Millerová akreditovala jako válečná korespondentka armády Spojených států. Londýnskou pobočku Vogue přemluvila, aby ji nechala fotit evropskou frontovou linii. Ve spojeneckém džípu projížděla právě dobytá území. "Byla velmi krásná, charismatická a tajemná. Všechny tyto vlastnosti září z jejich fotografií," říká Alice Deweyová, spolukurátorka edinburské výstavy: "Je neuvěřitelné, že tak krásná modelka z Vogue se stala fotožurnalistkou dokumentující hrůzy druhé světové války. Do koncentračního tábora Dachau přijela jen den po jeho osvobození."

Jeden z nejslavnějších záběrů na výstavě pořídil spolupracovník Millerové, fotograf časopisu Life David E. Scherman. "Z Dachau odjeli do obyčejného bytu v Mnichově. Na místě zjistili, že to byl byt Adolfa Hitlera. Scherman pak Millerovou vyfotil v diktátorově vaně, před kterou stojí její zablácená bagančata," vysvětluje Deweyová.

Po válce se život Lee Millerové přehoupl do velmi chmurné fáze. Ačkoliv pokračovala v práci, poválečné deziluze ji přivedly k alkoholu. "Myslela si, že lidé jsou skrz naskrz zkažení a válečná hrdinství byla úplně k ničemu. To přesvědčení jí ničilo zdravý rozum," vysvětluje její syn.

Lee Millerová v roce 1977 podlehla rakovině. Penrose se pak začal starat o archiv se čtyřiceti tisíci negativy a spolupracovat se světovými galeriemi na prezentaci díla své matky. V Edinburgu je nyní k vidění více než dvě stě fotografií, válečný fotoaparát, psací stroj, uniforma a portréty Millerové od Man Raye a dalších umělců. Výstava trvá do 9. září a doplňuje ji expozice díla Rolanda Penrose v blízké Dean Gallery.

Lee Millerová se koupe v Hitlerově vaně poté, co fotografovala koncentrační tábor Dachau.