Nabízí tradiční kreslené karikatury, ale také sochy, objekty, filmy a instalace. "Neomalený má v tomto kontextu znamenat neuctivý nebo drzý - ať už společensky, politicky, umělecky nebo sexuálně," vysvětluje kurátor výstavy Martin Myrone.
Výstava si nejprve všímá kořenů satiry a nabízí třeba i rytiny karikatur a deformit Václava Hollara podle Leonarda da Vinciho. Brzy se ale dostává do popředí skutečná politická karikatura, která je těžištěm výstavy a která podle jednoho z recenzentů potvrzuje rčení, že "čím víc se věci mění, tím víc jsou stejné".
Tak lept neznámého autora nazvaný "Cesta k povýšení" již v 18. století ukazuje gentlemana, jak líbá ohromné pozadí první britského premiéra Roberta Walpolea. Jen o něco pozdější výmluvné kresby umělců, jako byli Thomas Rowlandson, James Gillray a William Hogarth, ukazují, že Angličané si ani před 200 lety nedělali iluze o svých politicích a celém politickém procesu.
Ve 30. letech minulého století zase karikatury Adolfa Hitlera od Davida Lowa pomáhaly obracet veřejné mínění proti politice appeasementu.
Politické karikatury a satira jsou i dnes v Británii neomalenější než jejich obdoby na kontinentě nebo v Severní Americe. V 80. letech mimořádně populární televizní seriál Spitting Image, předchůdce gumáků, prezentoval tehdejší premiérku Margaret Thatcherovou v pánských šatech, někdy na pánské toaletě, případně jako řeznici se zakrvácenou sekerou. Karikaturista konzervativního nedělníku The Sunday Times Gerald Scarfe ji vypodobnil jako krvelačné prehistorické monstrum nazvané Torydaktyl.
Jejího nástupce Johna Majora kreslil karikaturista listu The Guardian Steve Bell jako neohrabaného supermana, který si obléká spodky přes kalhoty.
Oblíbeným námětem posledního desetiletí je labouristický expremiér Tony Blair kvůli své nadšené podpoře války v Iráku. Například fotomontáž nazvaná Photo Op (Foto termín) zachycuje blaženě se usmívajícího Blaira, jak fotografuje sám sebe mobilem na pozadí výbuchů, plamenů a kouře.
Scarfe, který se podílel na výběru karikatur pro výstavu, dnes přiznává, že přes ideologické neshody byla Thatcherová vděčným objektem. "Byla skvělá, protože to byla silná žena a vytvářela silné obrazy," řekl. Podle něj se v Británii od karikaturistů očekává, že budou výrazní. "Jsou považováni za nekonformní podivíny, zatímco od sloupkařů se čeká, že mají všechno pořádně promyšlené," řekl.
S gustem také kreslil bývalého amerického prezidenta George Bushe. "Skoro se mi to nechce říct, ale jako karikaturista lituji toho, že odešel," řekl s úsměvem Scarfe, který kreslí novinové karikatury už 40 let a je také autorem kreseb z filmu The Wall rockové skupiny Pink Floyd. Připouští ale, že vliv karikaturistů má své meze. "Tolik se toho zas nezmění. Bush s Blairem si v Iráku stejně udělali, co chtěli," dodal.
Přes drsnost své politické satiry je Británie v mnoha směrech velmi konzervativní a málo se měnící zemí. "Možná jsme tu neměli revoluci, protože umění satiry uvolňovalo napětí. Takže může být docela konzervativní silou," řekl Myrone.
Stejně tak nemusí všechny politiky satira pobuřovat a některým je jasné, že lepší je posměšná pozornost než žádná. John Major sice říkal, že "satira mě má destabilizovat, a proto ji ignoruji", ale na výstavě je i dopis, jímž nynější premiér David Cameron poděkoval Scarfeovi za jeho karikatury. Stejně tak král Jiří IV. byl nadšeným sběratelem svých nelichotivých karikatur od Gillraye a Rowlandsona.
Ale výstava, která bude v Tate Britain do 5. září, není jen politika. Jedna pasáž se jmenuje Obscénnost a nabízí košilaté vtipy a umělecká díla, která plně ospravedlňují upozornění u vchodu, že "výstava obsahuje sexuálně explicitní obrazy a výrazy". Další sál je věnován absurdní stránce britského humoru v umění. Návštěvník se tu může zkusit dostat do dveří, které vedou do zdi, nebo se potěšit vycpanou kočkou nesoucí transparent s nápisem Jsem mrtvá.
