Vánoční jízda do říše divů

  • 5
Technologická revoluce! To je nejčastější výkřik nadšení nad Polárním expresem. Převratná či spíše znovu zdokonalená metoda, jak hereckou akci přenést čidly na počítačově vytvořené postavy, vyslouží věčnému hledači nových nápadů režiséru Robertu Zemeckisovi jistě uznání odborníků.

Nicméně divák animovaného vánočního příběhu o dobrodružné cestě za Santou Clausem i pouti k víře v zázraky vnímá jen účinek - a ten je spornější.

Severní pól tady totiž dobývají děti působící nepřirozeně jako z fotografických omalovánek, občas i jako lehce zaostalé. Průvodčí Toma Hankse vyhlíží sice lépe, ale jen zdálky. Hrdinové zkrátka nejsou ani "živí", ani výrazně stylizovaní v duchu Úžasňákových, zůstali jen rozhýbaným otiskem olejomaleb ilustrujících knižní předlohu a za věrnost platí vysokou daň.

Co chvíli člověka napadne, jak půvabný mohl být Polární expres se skutečnými herci. Ostatně jako hraný film plný napínavé akce je i vyprávěn, snímán a střihán už od prvního hororového zjevení tajemného vlaku za okny dětského pokoje.

Přízračná noc, vlci a orli v bílé pustině, příkré skalní srázy, honička na střechách vagonů, kde září táborák černého pasažéra, něžná hra s létající jízdenkou upomínající na slavné peříčko z oscarového Zemeckisova a Hanksova Forresta Gumpa, nekonečná stáda sobů a zběsilé jízdy jako na horské dráze, na pukajícím ledě, na točně připomínající gramofonovou desku či potrubní poštou, to všechno jsou úchvatné scény! Vyniknou zejména v trojrozměrné projekci kina Oskar Imax, ale i před klasickým plátnem mohou menší děti pištět strachy.

Jen lidské postavy s naivistickým výrazem ze stařičkých filmů k závratné podívané nesedí. Navíc poezie příběhu postupně sládne, jak se z něj vylupují jednotlivci - osamělý hošík, rázná černošská holčička, malý suverén - a za své pouti v říši divů podstupují krok za krokem různé zkoušky, tříbící jejich povahy.

Měřeno tradicemi české školy dětského filmu obsahuje Polární expres méně smíchu a více výchovného dojímání od srdce k srdci, třeba ve scéně, kdy děti na "zádi" vlaku zpívají s gesty milenců z přídě Titaniku. Finále pak přeroste v hýřivou vánoční obdobu matějské pouti s prvky hvězdného prachu mamutí broadwayské show i všelidové veselice s průvody, projevy, pochody a poučkami.

Návrat z pohádky do světa lidí už jen znovu opakuje vzkaz, který by každý rád podepsal i bez slzavých vysvětlivek. Totiž poselství, jak je důležité uchovat si fantazii, ať se její vánoční symboly jmenují Ježíšek, Santa Claus nebo děda Mráz.

Snímek z animovaného filmu Polární expres

,