Vanda na jevišti je jen zbytečný luxus

V roce stého výročí úmrtí významného skladatele je bezesporu dovoleno oživit díla, která jinak spí. Otázkou je, jak. Zatímco Dvořákova opera Dimitrij ve Státní opeře zaujme nejednou hudební pasáží, o šest let starší opera Vanda v repertoáru Národního divadla je dílo jedním slovem slabé.

Také vinou do pěti dějství roztaženého libreta, které svou celkovou nemohoucností spíš připomíná podklad pro parodii, nikoli pro seriózní operu.

Vanda, námětem čerpající z polské mytologie a pojednávající o kněžně, jež se obětuje za vlast, nudí i po letech. A to přesto, že dirigent Gerd Albrecht dělá pro vyvoleného životního autora možné i nemožné.

Hraje si s dynamikou, snaží se orchestr maximálně inspirovat, vyhmátnout z partitury každý závan Dvořákova umu. Jeho snaha by bezesporu došla naplnění při jednorázovém koncertním provedení - která už Albrecht ostatně ve světě dělal.

Vanda v Národním divadle je, zdá se, za hranicí jevištní únosnosti. Inscenátoři to - doufejme, že nechtěně - jasně dokázali, když podtrhli všechny nedostatky díla. Úloha režiséra Vladimíra Darjanina zůstává nejasná.

Není zřejmé, co vlastně režíroval. Na jevišti se totiž neodehrává nic jiného než statické postoje v kostýmech, které by se skoro daly použít i před sto lety, strnulá operácká gesta, příchody a odchody, toporně až úsměvně nastylizovaná baletní čísla, nezřetelná projekce v pozadí, neustálé a neústrojné spouštění a vytahování průhledné opony.

Ani pěvecké výkony protagonistů Olgy Romanko (Vanda), Valentina Prolata (Slavoj), Olega Korotkova (Velekněz) nejsou tak pozoruhodné, aby přemohly celkový dojem z opery. Inscenace prostě posiluje hlavní dojem z opery: Vanda připomíná hodně nedonošenou Smetanovu Libuši.

Nakonec z toho všeho tak jako tak vyšlo koncertní provedení, pouze v kulisách a kostýmech. Není to příliš nákladný špás? Možná by bývalo lepší místo do výpravy a režie Vandy investovat do některého mezinárodně renomovaného tvůrčího týmu, jenž by s patřičnou imaginací a obratností připravil třeba Výlety pana Broučka nebo Příhody lišky Bystroušky. Vždyť Leoš Janáček také slaví výročí.

,