Čert ví, co se mu stalo. Lahev absintu, jež se mihne plátnem, může naznačovat, že scénář vznikl za jediný večer v povznesené náladičce a ráno s bolavou hlavou už ho nikdo nepřečetl. Hlavně však Van Helsing není komedií jako Mumie, čímž si vykoledoval legraci bezděčnou a nechtěnou: hody pro posměváčky.
Jenže bez útrpných pošklebků by se film vážně nedal přežít - s výjimkou černobílého začátku, jenž spojuje stylové kouzlo starých filmů s novou technologickou dokonalostí a s působivou hudbou ve stupňovaném tempu temných sborů. Potěší také odkaz k agentu 007 Jamesi Bondovi, neboť Hugha Jackmana v titulní roli lovce příšer vybavuje trhlý vynálezce kromě tradičních zbraní i novými "hračičkami", třeba opakovací kuší. Jenže bondovskou ironií a noblesní nadsázkou už rek vyzbrojen není, a to se vzápětí projeví.
Jakmile plátno obsadí nestvůry, začne Van Helsing připomínat nechvalně proslulou Ligu výjimečných. Autorsky je to podobná slátanina, jen bohatěji a zručněji natočená. První se poroučí dvojjediný Jekyll-Hyde v padajících trenkách, jehož boj s Van Helsingem dá závdavek na hlavní akční oporu snímku - houpání a létání na lanech.
Frankensteinova zrůda je plačtivý kolohnát, hrabě Dracula si třísní poutavá ústa umělou "transylvánskou" angličtinou, jeho upíří nevěsty vypadají jako slečny z tureckého hanbince či tanečnice u tyče. Vlkodlak by mohl hrát opičí loutku ve Studiu Kamarád a Kate Beckinsaleová coby místní princeznička buď napodobuje bojůvky Lary Croft, nebo pronáší příšerné lyrické výlevy "Nikdy jsem nebyla u moře, to musí být úžasné".
Nakonec nejlépe "hrají" Kunratice, tedy výtvarná a triková tresť filmu s českými kulisami, dále stíhací scény kočárů, akrobaté na strašidelném bálu či efektní ledové zrcadlo. Bohužel do guláše tvůrci přihodili i "pilné, ale zlé" trpaslíky, slizké zárodky upírků opsané z Vetřelce i opeřená holátka v duchu Jurského parku. A to je ještě úleva, dokud havěť sviští vzduchem - běda, jakmile se kdokoli dotkne země a promluví. Bezduchost duchů pochází od lidí.
Fotografie z filmu Van Helsing |