Aleksandar Hemon

Aleksandar Hemon | foto: archiv

Válka jej vyhnala do USA. Teď píše o fotbalu

Aleksandar Hemon (1964) píše anglicky natolik dokonale, že by čtenář sotva hádal, že se nenarodil v Americe, ale v Sarajevu. Když vypukla válka v Bosně, právě pobýval v Chicagu. Zůstal a učil se anglicky.

Roku 1992 znal z toho jazyka jen základy, ale o tři roky později v něm už napsal povídku. Jeho zatím nejznámější knihou je román Člověk odnikud (Nowhere Man), částečně autobiografický příběh muže vytrženého z kořenů.

Jakou roli u vás hraje jazyk?
Pro mě je jazyk vším. Bez jazyka není literatura a ani spisovatel.

Když jste přijel do Spojených států, anglicky jste neuměl, ale za pět let jste už publikoval anglicky psané povídky. Je pro vás důležitější bosenština, nebo angličtina?
Bosenština, je to můj rodný jazyk. V roce 1992 jsem se ocitl v Chicagu a vypadalo to, že se do Bosny dlouho nebudu moci vrátit. Uvědomil jsem si, že se budu muset naučit anglicky, protože tu třeba strávím zbytek života. Psal jsem dál bosensky, ale začal jsem publikovat i povídky v angličtině. Teď píšu v obou jazycích, i když je pravda, že beletrii takřka výhradně v angličtině.

O čem píšete nejraději?
O fotbalu.

Prosím?
Jsem velký fanoušek Liverpoolu, dokonce jsem chvíli psal do jejich klubového časopisu.

Takže vaše další kniha bude o fotbalu?
Ne. Bude se jmenovat Projekt Lazar a bude pojednávat o jednom záhadném úmrtí v Chicagu roku 1908. Policejní šéf tehdy za nejasných okolností ve svém bytě zastřelil mladého imigranta Lazaruse Auerbacha. Vyšetřování jeho smrti samozřejmě nikam nevedlo. Na celém případu mě zaujalo hlavně to, jak se tehdejší Amerika nedokázala vyrovnat s jiným politickým a náboženským přesvědčením. Auerbach byl totiž židovského původu a údajně se hlásil k anarchistickým myšlenkám. Výsledkem celého případu bylo vzedmutí vlny amerického patriotismu, namířeného proti všem, kdo se lišili. Přijde mi, že podobnou situaci zažíváme ve Spojených státech i dnes.