Na příběh upozornil list The Guardian. Elizabeth Mooreová a Chris Barker spolu pracovali na poště, míjeli se, ona byla zadaná. Pak Chrise odveleli do války, a aby udržel kontakt s vlastí, psal svým přátelům. A oni psali jemu. Z dopisů od Elizabeth vyrozuměl, že ji přítel opustil. Přestože byl tisíce kilometrů daleko, Elizabeth se do něj skrze dopisy zamilovala.
Aktéři válečné korespondence Bessie Mooreová a Chris Barker
„Drahá, drahá, nejdražší Elizabeth, jak jsem mohl být tak slepý?“ lituje Chris dnů, kdy mohli být spolu, a přesto se na úřadě míjeli. Psali si o všedních věcech i o své vášni, již museli dlouho potlačovat, než měli možnost potkat se. I o tom, jak nervózní to první setkání bylo: „Mám trochu strach, v dopisech je to jiné než ve skutečnosti, je to jako s fotografií, na které nejsou vidět bílé vlasy skryté pod černými, kazící se zuby či pigmentové skvrny. Myslím na své špatné vlastnosti, na to, jak jsem všední,“ bála se Elizabeth.
Zatímco ona si schovala všechny jeho listy, těch, které putovaly od ní z Londýna, se dochoval jen zlomek. Některé musel Chris na její vlastní žádost spálit, některé ztratil nebo se zničily během přesunů s armádou.
Válečné příběhy do vaší čtečkyBaví vás válečná romantika? Doporučujeme e-knihu Koleje osudu - ve filmovém zpracování září Colin Firth a Nicole Kidman. Knihy.iDNES.cz ale nabízejí i válečný román bez patosu. |
Ti dva se po válce vzali a měli syna. Jemu otec před smrtí předal krabičku, v níž byly dopisy schované. „Nikdy jsem netušil, jak skvělý byl můj otec spisovatel. V krabičce bylo pět set dopisů psaných jeho úhledným rukopisem, přes půl milionu slov na armádním papíře,“ popisuje syn Bernard Barker. Práva na dopisy odkoupilo nakladatelství Canongate, příští rok je vydá. „Je to destilát toho nejsvůdnějšího, nejpřesvědčivějšího a nejhoroucnějšího, co korespondence obsahovala. Zahrnuje nebezpečí, chtíč, komická nedorozumění i hlubokou touhu,“ tvrdí o finálním výběru nakladatel.
