Jan Skácel (1922–1989), který soubor pohádek posbíraných folkloristou Metodem Benešem Kuldou (1820–1903) převlékl do modernějšího šatu, sice už tehdy mohl oficiálně publikovat, ale jeho jméno v knize chybí.
Nynější vydání s kresbami Galiny Miklínové je tedy možné brát jako Skácelův posmrtný debut v dětské próze.
Proč pohádky převypravovat? Změnil se od roku 1854, kdy Kulda své Moravské národní pohádky a pověsti z okolí rožnovského vydal, jazyk natolik, že by s ním dnešní čtenář měl problémy? Proměnily se natolik kulturní vzorce, že by folklor, běžně pracující s expresivními výrazy, tabuizovanými tématy a pokleslými postupy, mohl působit surově?
To sotva. Kulda byl totiž nejen sběratel, ale i kněz, který ze své sumy problematická témata vyřadil: příběhy humorné, drastické, erotické, samozřejmě proticírkevní.
Na Skácelovi zůstala "jen" práce s textem: místy jej prokrátil, jinde nastavil podle svého gusta a ve větách čaroval spíš s přesností, než aby posouval smysl. Zatímco Kulda v pohádce Janíček s voničkou poeticky píše "Jan nemeškal, šoustnul ho tím karabáčem a zabil ho hned do smrti", Skácel volí prózu: "Ovčák nečekal, švihl obra karabáčem, který dostal od žebráka, a obr padl rázem mrtvý na zem."
V Pohádkách z Valašského království snad není jediný text, který by z české, potažmo evropské folklorní tradice v obsahu a motivech podstatně vybočoval. Ani zde chamtivci a hlupáci nepořídí, navrch má selská moudrost a čistá, někdy až naivně upřímná duše.
Hrdinové se tu vesměs jmenují Jan a jsou to dobří, ale chudí řemeslníci, kterým v boji se zlem a v překonávání nástrah pomáhá příroda. A to včetně své odvrácené, iracionální stránky: i v těchto pohádkách jsou podstatné, ne-li nejpodstatnější sny, archetypální postavy a situace, stejně jako série magických objektů – mošna, do níž se všechno vejde, sýr, kterého neubývá, proutek, s nímž lze putovat prostorem, či čapka, kterou si hrdina nasadí a stane se neviditelným.
Četba se tak opakovaně mění v dvojité dobrodružství: nepřináší jen rozkoš z příběhů, ale také rozkoš z rozpomínání a srovnávání – s Werichovým Fimfárem, Erbenovou Kyticí, Českými národními pohádkami Boženy Němcové, Kubínovou Babou nad čerta, případně Pohádkami bratří Grimmů nebo Preusslerovým Čarodějovým učněm. Pohádky jsou totiž jenom jedny. A nejenom pro malé čtenáře od šesti let.
Jan Skácel - Pohádky z valašského království
Ilustrace Galina Miklínová.
Paseka, Praha 2006, 112 stran
doporučená cena 199 korun.
Příběh: 100 %
Styl: 90 %
Celkový dojem: 90 %
