Nikdy netoužil po uznání za osudová dramata, naopak si zakládal na tom, že se věnuje komediím. „Rozesmát lidi je těžší než je rozplakat,“ opakoval filmař, který sice zahájil režijní dráhu rodinnou krimi Případ Lupínek, ale pak potkal ve vlaku do Zlína scenáristu Miloše Macourka a začali spolu tvořit věhlasnou kapitolu českého filmu.
V roce 1966 přišli s komedií Kdo chce zabít Jessii?, ojedinělou variací na komiksy, jejíž nabízený americký remake zastavily ruské tanky. „Vorlíček a Macourek, to bylo geniální spojení, jaké se zrodí snad jednou za sto let,“ vzpomíná Jiřina Bohdalová, kterou režisér obsadil už do svého studentského filmu Direktiva a stali se celoživotními přáteli.
Tandem pak sypal jako z rukávu jednu originální komedii za druhou: Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, Pane, vy jste vdova!, Dívka na koštěti, Což takhle dát si špenát. Jejich filmy se vesměs blížily nyní tak módnímu žánru fantasy, ke kouzlům však přidávaly vtip, leckdy parodický.
Brzy následovaly i televizní seriály jako legendární Arabela, Létající Čestmír či Křeček v noční košili, vyráběné v koprodukci s tehdejším západním Německem. Což nebývalo za totality běžné, takže se dvojice kvůli častým služebním cestám za železnou oponu ocitla v hledáčku StB, nicméně Vorlíček tvrdil, že nikdy neublížil, nikoho neudal a všechny podrobnosti hned „hlásil“ kamarádům ze Svobodné Evropy.
Jednou se spálil
Po listopadu 1989 zkusila dvojice navázat na koprodukční pohádkové zkušenosti trilogií Jezerní královna, Pták Ohnivák a Kouzelný měšec, jejich poslední spoluprací se stal příběh Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko. Rok poté Macourek zemřel a Vorlíček marně hledal náhradu. „Jednou jedinkrát jsem se nechal zlákat k pokračování svého filmu – a jak to dopadlo,“ komentoval svou poslední práci Saxána a lexikon kouzel, na níž jej zajímal příslib počítačových triků. Nabídky na vlastní předělávky svých hitů zásadně odmítal včetně slavné Popelky. „Ať si to natočí sami, takové herecké obsazení už stejně nedají dohromady,“ připomínal nadnárodní vánoční trvalku s Libuší Šafránkovou.
Nejslavnější díla režiséra Václava Vorlíčka1966 Kdo chce zabít Jessii? 1970 Pane, vy jste vdova! 1971 Dívka na koštěti 1973 Tři oříšky pro Popelku 1974 Jak utopit Dr. Mráčka 1977 Což takhle dát si špenát 1977 Jak se budí princezny 1978 Princ a Večernice 1980 Arabela (TV) 1983 Létající Čestmír (TV) 1984 Rumburak 1987 Křeček v noční košili (TV) 1993 Arabela se vrací (TV) 1997 Jezerní královna 2000 Král sokolů |
„Spojovala nás nejen profese, ale také smysl pro humor a láska k dobrému vínu. O to víc mě jeho smrt zaskočila, přestože jsem jeho zdravotní stav znal,“ přiznal Vorlíčkův student a pak kamarád Zdeněk Zelenka, jenž o něm natočil dokument.
„I když jsme všichni věděli, že naděje ubývá, právě a pouze sám Vorlíček pořád věřil, že ještě bude točit,“ potvrzuje také Bohdalová.
A zatímco režisér čekal, až producenti seženou peníze na jeho vytouženou Zlatovlásku, spřádal jiné plány plné fantazie, třeba projekt odehrávající se ve vesmíru.
Zdálo se, že tu bude navždy: veselý společník a košatý vypravěč s neuvěřitelnou výdrží. Když Vorlíček předloni dostal cenu prezidenta karlovarského festivalu za přínos české kinematografii, shrnul svou dráhu výstižně: „Jak tak sleduju, co všechno jsem natočil, říkám si, že jsem se po celý život výborně bavil – a ještě mě za to platili.“
