Václav Neckář byl ideálním typem pro videoklipy, ačkoli v 60. letech se zfilmovaným písním ještě takhle neříkalo. Jiskra a půvab sálá z památných černobílých snímků a vět typu "tu kytaru jsem koupil kvůli tobě", což je asi věčný erotický motiv, který vede kluky k muzice.
Další prověrkou fenoménu Neckář jsou paradoxně jeho desky. Jako by je Václav Neckář, zásobený evergreeny Lékořice, Stín katedrál či Kdo vchází do tvých snů, má lásko, téměř nepotřeboval. Vždyť za posledních dvacet let vydal jediné album s novými písněmi, nazvané Oči koní.
Vyšlo v roce 2005, poté, co mu mozková příhoda vymazala z hlavy stovky textů, které se pak musel znovu učit. Ke koním, které má rád od dětství, se stále vrací. Znamenají pro něho nadčasový motiv a dá se říci, že ho provázejí i v písních.
Duet Hříbě ("Johny mi dal k svátku krásný hříbě"), který nazpíval s Helenou Vondráčkovou, přispěl k jeho startu v 60. letech. I jedna z Neckářových nejhezčích balad, Perla, patří koním. Pásl je na strýcově statku, jako kluk spal v seníku nad maštalí. Jezdil se starat o koně, když se coby člen ústeckého divadla vracel ze zájezdů.
"Mockrát jsem si v noci povídal s koňmi, což dělám doteď. Když jsem měl na jaře 2003 problémy s mluvením, vrátil jsem se do stájí a vyprávěl si s nimi," řekl.
Dobrou zprávu já přináším vám
Jako morseovka z minulosti vysílají jeho rané písně věčně svěží pulzy energie. "Dobrou zprávu já přináším vám," zpívá Václav Neckář. Přitom není vyloženým poslem dobrých zpráv jako Karel Gott, jemuž sotva mohl konkurovat ve slavících.
Ovšem pozitivní energii umí Neckář předávat spolehlivě. A s ní se nese civilnost, hravost jeho Čaroděje Dobroděje i jistý nadhled. Neckář se nebral příliš vážně, ani ve výrazu. Pohrál si i s banalitou tak, že se stala okouzlující stejně jako jeho slogany "ša-la-lala-li" nebo "jsem doktor Dam Di Dam, dam dam". Proto nevklouzl do šarže, která by ho svazovala. Nebyl kravatovým zpěvákem ani v dobách, kdy to bylo téměř povinné.
Často dostal z písní něco víc, než nabízely, vtiskl jim svou osobnost, mládí, náladu. Emočním nábojem zbořil časový předěl mezi minulostí a současností. Vedle toho však natočil řadu skladeb, hlavně se sterilními orchestry, jejichž plytkost svým talentem nepřekonal. Mýdlový princ a podobné slaďáky budou nejspíš právem zapomenuty.
Nezapomenutelná však zůstane jeho role v triu Golden Kids, jemuž osud i bývalý režim vyměřil pouhých patnáct měsíců trvání. I v takto krátké, intenzivně prožité době vznikla legenda, jež v kombinaci hlasů Kubišová – Vondráčková – Neckář zbořila nástrahy času. Aspoň pro publikum několika generací. Že to v současné době v triu drtivě skřípe, je už jiná věc.
Neckář se stal fenoménem také pro svou všestrannost, uměl se pohybovat v popu i rocku. K zlidovělým písním přiložil i neméně zásadní filmové role, hlavně postavu nezkušeného mladíka Miloše Hrmy v oscarovém filmu Ostře sledované vlaky.
"Hned jak jsem ho poprvé viděl, už jsem věděl, že to bude on. Byl v takové bundičce, budil jakoby lítost. Přesně to pro svou roli potřeboval," řekl režisér Jiří Menzel, který pak Neckáře obsadil do dalšího hrabalovského filmu, Skřivánci na niti. Těžko říct, jak by se Neckářova kariéra vyvíjela bez zákazů těchto filmů a dalších potíží s bývalým režimem. Ovšem Neckář měl všechny předpoklady pro dlouhou, nyní již pětačtyřicetiletou kariéru.
Tři různí Neckářové
Pro každé ze tří desetiletí, během nichž budoval svůj repertoár, se Václav Neckář představil v jiné podobě. V dospělejším věku by jeho akční roznožky a výskoky působily asi křečovitě. Na éru "i vám jednou bylo sedmnáct" navázal tedy poprockem s vlastní kapelou Bacily. V 70. letech nahrál výborné album Tomu, kdo nás má rád a tematickou dvojdesku Planetárium, která sice hleděla k vesmíru, ale nohama zůstávala na zemi. Určitě mu pomohla kapela, ve které měl bratra Jana a výborného rockového skladatele Otakara Petřinu.
V 80. letech pak vydal projekt tří alb Příběhy, písně a balady, na kterém spolupracoval také s textařem Ladislavem Kantorem a v němž se ukázal jako vyzrálý vypravěč. V minulosti si vytvořil rozmanitý repertoár, který mu vlastně stačí dodnes. V tom se Václav Neckář neliší od jiných legend. Ovšem Neckář si do muziky přinesl důležitou složku svého herectví.
Své popové hity zpíval nekonvenčně, na scénu vnesl lehkost a pohyb. A vytvořil typ zpěváka, který se v české populární hudbě zatím neopakuje.
