Jak dlouho funguje Teatro San Martín de Caracas?
Toto divadlo začalo fungovat před šesti lety v budově, která se nachází v jedné z nejchudších čtvrtí. Když jsem začal přemýšlet o rekonstrukci tohoto domu, byl už čtyřicet let opuštěný. Nebylo to jednoduché, našel jsem pár schopných lidí a začali jsme budovat, v podstatě z ničeho, úplně nové divadlo. Udělali jsme smlouvu se starostou, který nám přislíbil budovu pod podmínkou, že ji do roka postavíme na nohy. Všichni se snažili přispět vším, co uměli. Já jsem například při rekonstrukci využil znalostí z oblasti architekruty. Bylo to hodně práce, ale rozhodně se nám to mnohokrát vrátilo.
Vaše divadlo se věnuje i jiným činnostem než je hraní, jakým?
Jak už jsem řekl, naše divadlo se nachází ve velmi chudé čtvrti. To znamená, že tam žije spoustu negramotných lidí, kteří ani nemají peníze na vzdělávání. Naše divadlo provozuje různé školy, kde se učí často i zadarmo. Lidé se tu učí číst, psát a spoustu dalších věcí potřebných k životu.
Zavítali jste do Evropy s Vernisáží Václava Havla, hrajete často díla evropských autorů?
Hrajeme především hry od současných autorů z Latinské Ameriky. Vernisáž, kterou jsme uvedli na tomto pražském festivalu, je naší druhou evropskou hrou a ta první se hrála ve Španělsku. Hodně se také věnujeme americkému divadlu.
Kde se vůbec zrodil nápad nastudovat aktovku Václava Havla?
Nějakou dobu jsem žil v Londýně a tam jsem v roce 1987 tuto hru poprvé uviděl. Velmi mě zaujala, a tak jsem se začal o Havlovo dílo více zajímat. Před dvěma lety jsem pak na festivalu v Monaku potkal režiséra Akrama Staňka, kterého jsem pozval do Venezueli, protože se mi jeho práce moc líbila. Později, když jsme se lépe poznali, začali jsme uvažovat o vzájemné spolupráci. Hned jsem si vzpomněl na Vernisáž a Akram Staněk souhlasil, teď jste viděli výsledek.
Jak vnímáte divadelní tvorbu Václava Havla?
Patří k mým oblíbeným autorům. Havel psal své nejlepší hry v 70. letech, což znamená, že byl nejméně o dvacet let napřed. Myslím si, že taková by měla být povinnost spisovatelů - být o krok napřed. Ve světě jsou Havlovy hry známé a především v Americe jsou velmi obdivované. Lidé jim tam přisuzují velkou uměleckou hodnotu. Témata jeho her sice patří Čechům, ale psaní je v americkém stylu.
Jak přijalo tuto hru venezuelské publikum v porovnání s publikem českým?
Ve Venezueli to diváci sledovali s velkým respektem, málo se smáli v porovnání s Čechy. Havlův humor je intelektuální a cynický a venezuelští lidé ho brali jako velice tvrdý humor.
Kde všude jste hru hráli a kde ji ještě uvedete?
Nejdříve se hrála u nás doma a měla ohromný úspěch. Premiéra byla ke konci ledna a pak se hrála celý měsíc každý den. Vernisáž velmi pomohla venezuelským lidem k tomu, aby pochopili sametovou revoluci. Vernisáž byla dokonce nominována na tři důležité ceny a bylo to vůbec poprvé, kdy ve Venezueli vyhrálo takové ceny amatérské divadlo. Teď jsme ji představili českým divákům, zahrajeme ji na festivalu v Maroku, v Koreji a pak uvidíme.
