Velikou zdrženlivost - a to je zde jemně řečeno - vůči Václavu Klausovi exprezident projevuje na několika místech svého bilančního svazku; nejvíc a nejsoustavněji tam, kde popisuje, jak za ním Klaus-premiér docházel na Hrad a jaké metody při jednání používal.
S nemenším odporem budou knihou listovat členové a příznivci ODS; příliš sympatizujících slov pro tuhle stranu Havel nenašel. Nutno však dodat, že znechucen českou politickou scénou je napříč stranami.
Tato recenze však nechce hodnotit politické a politicko-filozofující názory Václava Havla. Těch ať se chopí politologové, kniha Prosím stručně jim k tomu materiál určitě poskytuje. Stejně tak recenze nemíní komentovat, nakolik reálně Havel nahlíží své místo v dějinách. To nechť zhodnotí historici - i ti v poměrně objemném paperbacku naleznou pro sebe materiál.
Úkol a účel tohoto textu chce být neskonale skromnější: naznačit, jak je kniha „udělána“, jak na mě, jako na toho, kdo Havlovy texty se zaujetím čítával, působí, co se o autorově osobnosti dozvídám nového, v jakém stavu jej takříkajíc nalézám.
Přísný režisér
Svazek Prosím stručně autor komponoval jako koláž, jejíž fragmenty tvoří tři zdroje: písemné odpovědi na otázky novináře Karla Hvížďaly, deníkově vedené komentáře k tomuto dialogu a k aktuálním událostem datované mezi 7. dubnem 2005 až 5. lednem 2006, a úryvky z pokynů, přání či třeba i povzdechů, které Havel v roli prezidenta psal svým spolupracovníkům na Hradě.
Dialog s Hvížďalou postupuje chronologicky od druhé půle osmdesátých let do současnosti a volně tím navazuje na knihu-rozhovor Dálkový výslech, který polovinou osmé dekády končil. Chronologicky řazené jsou i deníkové poznámky.
Naproti tomu přípisy z Hradu jsou do koláže vsazeny nesouvisle, v čase přeskakují, úmyslně narušují posloupnost zbylých vyprávěcích linií. S několika větami z těchto přípisů (například „Na kropení by bylo třeba delší hadice“) si Havel pohrává, vkládá je do koláže opakovaně, jde o repetitivní princip známý z jeho divadelních her.
Interview s Hvížďalou se na první pohled jeví být páteří knihy. Dialog však nemá energii a průdušnost Dálkového výslechu (samizdatově i v exilu vyšel roku 1986). Na této linii knihy Prosím stručně, a zejména v první polovině „rozhovoru“, je nejvíce patrné, jak na Havlovi zapracovaly čas a prezidentská funkce.
Odpovědi jsou sešněrované ohledy, znějí velmi povědomě, rozvitě sdělují to, co již předtím bylo různě řečeno. Havel si s dotazy, jak také přiznává, dělal, co chtěl: na některé otázky odpověděl, na jiné ne, některé otázky si naformuloval sám. Ke knize byl Hvížďalou zřejmě sice podnícen, ale její režii pevně držel ve vlastních rukách (ostatně copyright je v knize připsán výhradně Havlovi).
Na rozhovoru, na „papírově“ nejatraktivnější složce celku, se tato striktnost přirozeně projevila nejméně šťastně; často daleko více běží o monolog, o nutkavé vedení si svého. V druhé polovině publikace si Havel jakoby již naštěstí zvykl, trochu se mu rozvázal - jistěže dosti kontrolovaně! - jazyk.
Kde nejmíň škodí Kavan
Tudíž vlastně překvapivě na sebe upozorňují „hradní“ poznámky, vysázené v knize nejmenším písmem. Čtenář sice dostává možnost je pouze „zobat“ (každé vynechání určitých partií originálu je v sazbě vyznačeno), nicméně i tak si útržky uchovávají bezprostřednost a přinášejí důkladnější poznání či spíše uvědomění si dvojí skutečnosti: desítek, stovek úkolů, které se na prezidenta jako takového nepřetržitě valí, a toho, jak prezidentské úkoly reflektoval a zvládal konkrétně Havel.
Nebýt této bezprostřední linie, čtenářský účinek svazku Prosím stručně by byl citelně skromnější. Copak jste někdy Havla slyšeli říkat kupříkladu to, co napsal svým lidem 15. května 2001: „Navzdory všemu jsem připraven doporučit (bude-li někdo doporučení žádat) Kavana do OSN. Košile bližší než kabát, čím dál od této země ten člověk bude, tím lépe pro tuto zemi.“
V deníkových zápiscích, jež evidentně vznikaly s vědomím zveřejnění, Havel reflektuje jednak svůj loňský pobyt v USA, kde připravil podstatnou část dialogu s Hvížďalou, jednak svou aktuálně lidskou situaci: mocný úbytek energie, velmi nedobrý stav fyzický a nejednou i duševní (zaznamenává například své srdeční fibrilace a arytmie, strašné únavy, deprese a úzkosti, stěžuje si na zoufalou ztrátu paměti, která jej stihla nejspíš i jako důsledek četných narkóz).
„Utíkám od veřejnosti, utíkám z politiky, utíkám před lidmi, utíkám snad i před svou zachránkyní a hlavně asi sám před sebou. Čeho se vlastně bojím? Těžko říct,“ poznamenal si vloni 5. prosince o samotě na Hrádečku. Zachránkyní míní manželku Dagmar, jíž knihu připsal.
Lidská dimenze mě s knihou Prosím stručně smiřuje. Ta publikace je taková, jaká může být. Obsahuje toho právě tolik, kolik je Havlovi nyní osudem a okolnostmi dovoleno.
Václav Havel - Prosím stručně
Rozhovor s Karlem Hvížďalou, poznámky, dokumenty. Fotografie různí autoři. Vydala Gallery, Praha 2006, 256 stran, náklad neuveden, doporučená cena 365 korun.
