Havel nebyl slaboch, ale symbol silné rovné páteře, uvedli signatáři, mezi nimiž je někdejší premiér a předseda Senátu Petr Pithart, bývalý velvyslanec Petr Janyška, výtvarník Joska Skalník nebo spoluzakladatelé Veřejnosti proti násilí Fedor Gál a Ladislav Snopko. Reakci režiséra ČTK zjišťuje.
Film Havel přináší příběh Václava Havla z jeho disidentských dob, odehrává se v letech 1968 až 1989. Snímek se soustřeďuje na jeho osobní život, kterému ve filmu dominuje nejen boj za pravdu, pronásledování a věznění, ale také milostné vztahy, vlastní pochyby a humor.
Režisér Horák se při vzniku filmu podle svých slov soustředil na emoce. Říká, že pravda byla mnohokrát popsaná, kdo chce, najde si ji v pramenech. Na něm, který film také produkoval, prý bylo udělat z pravdy příběh.
„My, kteří jsme Václava Havla znali, byli jeho přáteli nebo pracovali v jeho blízkosti, jsme šokováni, jaký obraz o prvním polistopadovém prezidentovi a dlouholetém hybateli bývalé opozice ten film předkládá,“ uvedli signatáři dopisu. „Jako přešlapujícího slabocha, který se neuměl nikdy rozhodnout, kterého musel vždy někdo údajně postrčit, jako okrajovou, historicky náhodnou váhavou figurku,“ uvedli.
Film podle nich vytváří jakousi zkarikovanou, nepravdivou podobu Václava Havla i celého tehdejšího disidentského prostředí a přispívá tak k demontáži významného symbolu moderní české identity. „Symbolu rovné, neohnuté páteře ve věcech veřejné a politické angažovanosti, který Václav Havel ztělesňuje v novodobých českých dějinách a který je pro české skupinové povědomí tak potřebný. Havel jej navíc ztělesňuje nejen doma, ale stále i ve světě,“ uvádí se v dopise.
Jeho signatáři připomínají, že Havel byl při vší své váhavosti a slušnosti „silák, který měnil dějiny“, měl výrazný organizační talent a velké charisma, stál v epicentru většiny aktivit bývalé opozice a dovedl propojovat nejrůznější lidi a skupiny.
„Byl mistr slova, jako málokdo dovedl popsat marasmus 70. a 80.let i formulovat požadavky opozice, a zároveň měl odvahu zaplatit za to roky opakovaného věznění a policejního pronásledování,“ dodávají. Film podle nich dělá z Havla karikaturu, a demontuje tak jeden z pozitivních prvků, na něž se odvolává moderní národní identita.
