A co je ještě důležitější - ve svém obvyklém pozorování rozumu a morálky v pastích se Bellow prozatím tolik neuchyluje k očividné splendid isolation, která z většiny jeho děl činí pouze stěží proniknutelný vesmír introspekcí. Kniha Henderson, král deště (1959) se tedy může odvíjet dosti průzračně a s vděčným komickým přídechem reagovat na padesátá léta plná přežívání v konzumu. Titulní postava by se z něho ráda vymanila pobýváním "na cestě", kam ji vystrčil neodbytný vnitřní hlas, jenomže za sebou nedovede pálit mosty tak rychle jako beatničtí stopaři.
Závratně zbohatnuvší prasečkář Eugen Henderson patří v galerii Bellowových starších pánů v krizi k těm nejvíc směšnohrdinským. Hřmotného pyknika, prosekávajícího se nitrem černé Afriky v jakoby nábožném transu, konfrontuje spisovatel s obřadností přírodních národů, takže jeho ortodoxně západním manýrám uštědřuje nejednu lekci. Román však nemíní odhalovat odpudivé zbytky po anglofonním kolonialismu, jako to dělává například William Boyd, nýbrž převádí setkání obou civilizací ústící do tříbení a vybrušování stanovisek. Bellowův tlusťoch se chová mnohem sympatičtěji než věčně remcavá sádelnatá almara Ignatius Reilly z Tooleova Spolčení hlupců, avšak stále ještě zůstává onou gulliverovskou horou masa v království titěrných domorodců, když pošlapává jejich staletý řád.
Jádro této bezmála středověké disputace tkví v Hendersonových dialozích s králem Waririů Dahfuem, v nichž milionářův laciný odvar ze schweitzerovské humanity naráží na grácii člověka, jenž pocítil obě půlky zeměkoule. Oduševnělý monarcha fascinuje blahodárnou životní energií, ztělesňující klíčové fluidum této prózy. Dahfu sice vystupuje pramálo věrohodně, leč o tento aspekt autorovi tolik nejde, proto dílu občas hrozí až platónská tezovitost. Bellow se totiž u postav nestará o jejich škatulkový směr k Dobru či Zlu, nýbrž o to, jak mohou přispět k řešení situace. Jak poposouvají noetickou složku textu a jak přijímají a překonávají životní tíseň, byť pointu celé té snahy dopředu znají: smrt přinese jednoznačnou porážku. "Kdybychom tak neměli srdce - nevnímali bychom, jak je to smutné. Ale vláčíme s sebou v hrudi tahle srdce, tahle zatracená skvrnitá manga, a ta nás prozrazují," rozjímá nahlas Eugen Henderson, což se na první poslech zdá banální, časem se však jeho replika rozleží v jedno z univerzálních lidských určení.
Starých pravd se Bellowovo romanopisectví domáhá po klasickém, poutnickém způsobu. Nicméně jakmile se Hendersonův černošský guru stane obětí klanové machinace, spisovatel pikareskní extrempore neprodlužuje. Vždyť poté už by Eugena sledoval jen jako sirotu štkající na poušti, jako člověka zasvěcenějšího, a tudíž ještě osamělejšího, což umělecké strategii tohoto románu nevyhovuje - ten má živnou půdu ve zdánlivé atmosféře pospolitosti. Když se Eugen přes oceán chrabře vrací domů, ještě v letadle poučen-nepoučen definitivně reviduje plány. Také díky tomuto parodickému kousku vyznívá román tak očistně - navzdory tomu, že Afrika oněch parametrů existuje nejspíš jen v autorově fantazii. A v tom spočívá další atypičnost tohoto románu: přestože se Bellow výjimečně neopřel o vlastní prožitek, zasadil do vyfabulovaného safari neméně dojemnou a osobně pojímanou báseň o Faustech, kteří s peklem průměru zápasí o lidskou duši.
Saul Bellow: Henderson, král deště. Přeložil a doslov napsal Jiří Hanuš. Volvox Globator, Praha 1999. 263 stran, náklad a cena neuvedeny.
Závratně zbohatnuvší prasečkář Eugen Henderson patří v galerii Bellowových starších pánů v krizi k těm nejvíc směšnohrdinským. Hřmotného pyknika, prosekávajícího se nitrem černé Afriky v jakoby nábožném transu, konfrontuje spisovatel s obřadností přírodních národů, takže jeho ortodoxně západním manýrám uštědřuje nejednu lekci. Román však nemíní odhalovat odpudivé zbytky po anglofonním kolonialismu, jako to dělává například William Boyd, nýbrž převádí setkání obou civilizací ústící do tříbení a vybrušování stanovisek. Bellowův tlusťoch se chová mnohem sympatičtěji než věčně remcavá sádelnatá almara Ignatius Reilly z Tooleova Spolčení hlupců, avšak stále ještě zůstává onou gulliverovskou horou masa v království titěrných domorodců, když pošlapává jejich staletý řád.
Jádro této bezmála středověké disputace tkví v Hendersonových dialozích s králem Waririů Dahfuem, v nichž milionářův laciný odvar ze schweitzerovské humanity naráží na grácii člověka, jenž pocítil obě půlky zeměkoule. Oduševnělý monarcha fascinuje blahodárnou životní energií, ztělesňující klíčové fluidum této prózy. Dahfu sice vystupuje pramálo věrohodně, leč o tento aspekt autorovi tolik nejde, proto dílu občas hrozí až platónská tezovitost. Bellow se totiž u postav nestará o jejich škatulkový směr k Dobru či Zlu, nýbrž o to, jak mohou přispět k řešení situace. Jak poposouvají noetickou složku textu a jak přijímají a překonávají životní tíseň, byť pointu celé té snahy dopředu znají: smrt přinese jednoznačnou porážku. "Kdybychom tak neměli srdce - nevnímali bychom, jak je to smutné. Ale vláčíme s sebou v hrudi tahle srdce, tahle zatracená skvrnitá manga, a ta nás prozrazují," rozjímá nahlas Eugen Henderson, což se na první poslech zdá banální, časem se však jeho replika rozleží v jedno z univerzálních lidských určení.
Starých pravd se Bellowovo romanopisectví domáhá po klasickém, poutnickém způsobu. Nicméně jakmile se Hendersonův černošský guru stane obětí klanové machinace, spisovatel pikareskní extrempore neprodlužuje. Vždyť poté už by Eugena sledoval jen jako sirotu štkající na poušti, jako člověka zasvěcenějšího, a tudíž ještě osamělejšího, což umělecké strategii tohoto románu nevyhovuje - ten má živnou půdu ve zdánlivé atmosféře pospolitosti. Když se Eugen přes oceán chrabře vrací domů, ještě v letadle poučen-nepoučen definitivně reviduje plány. Také díky tomuto parodickému kousku vyznívá román tak očistně - navzdory tomu, že Afrika oněch parametrů existuje nejspíš jen v autorově fantazii. A v tom spočívá další atypičnost tohoto románu: přestože se Bellow výjimečně neopřel o vlastní prožitek, zasadil do vyfabulovaného safari neméně dojemnou a osobně pojímanou báseň o Faustech, kteří s peklem průměru zápasí o lidskou duši.
Saul Bellow: Henderson, král deště. Přeložil a doslov napsal Jiří Hanuš. Volvox Globator, Praha 1999. 263 stran, náklad a cena neuvedeny.
