Zahrát mělo sedmnáct kapel, z nichž ale ještě některé z nich na poslední chvíli odpadly. Mezi účinkujícími převažovalo hudební mládí.
Program zahajoval jeden z koní jako vždy bohatě zastoupené stáje hudební školy Ciskotéka, Amazonky z Jeníšovic. Dívky už s vlastní tvorbou, s projevem zase o kus vyzrálejším, ale na objevení své nezaměnitelné parkety ještě čekající.
Liberecké Půlkočky se snad pokoušely o jakýsi folkrockový minimalismus (ten se zdá být podle Konkursu na Liberecku dost oblíbeným vyjadřovacím prvkem), ale nepodařilo se jim příliš zkrotit své instrumenty a muzika jim nedržela pohromadě.
Skupina Otazník byla dokladem toho, že s účastí v Konkursu Zahrady se začínají osmělovat i naprostí začátečníci. Trio z Rumburka vzniklo v prosinci 2001 a příliš se toho ještě nenaučilo.
Slogan “dej si bacha, do koho se zamiluješ”, ze kterého se vyklubal kompletní text první písně, uvedl silně minimalistické S.KO.R.O. (dříve S.R.O.) z Liberce. Obrovská muzika to nebyla, ale pozornost upoutat dokázali.
Ciskotékové Slunečnice (Jablonec nad Nisou) potěšily: ještě hodně malé školačky hrající spolu necelý rok, samozřejmě se spoustou chyb, ale se slušným příslibem do budoucna. Zpěvačka Lucie Bakešová se mi po svém prvním vystoupení toho večera jevila jako veliký talent.
Císařovny nové šaty (také Ciskotéka a Jablonec n.N.) mají od loňska domyšlenější a údernější název a stejnou proměnu prodělala i jejich hudba. Zdá se, že už přesně vědí, kde má jaký tón zaznít, a písničky frontmanky Moniky Císařové se stávají zajímavějšími.
Liberecký Marigold předvedl největší odvaz první půlky večera, ale na to, že hrají folkový bigbít, který si říká o shovívavost k některým banalitám (zejména v textech), a snaží se za to nabídnout strhující atmosféru, by toho odvazu mohlo být ještě víc.
Dětské Berušky (Jablonec nad Nisou) jsou už ve své věkové kategorii za hvězdy a nezklamaly ani tentokrát. Písně typu Okres hudba jsou samozřejmě příslušně naivní, ale přitom výrazné a uznání zasluhující.
Předěl mezi oběma polovinami soutěžního pole obstaral nejmladší z rodu Cidlinských - houslista Jan s dvěma vlastními instrumentálkami hranými na halfplaybackový podklad.
Největší skok z ciskotékových kapel udělalo od loňska asi Ontario z Jablonce. Do kolonky “styl” si píší “pop-funky”, folku se ale, myslím, nijak dramaticky nevzdálili, přitom funky mají opravdu pod kůží. Nad dokonale běžícím doprovodem skvěle zpívá Lucie Bakešová, která mě při svém druhém objevení se na pódiu přesvědčila, že není jen talent, ale přes občasné technické chybičky ve svých (odhadem) 14 letech pěvecká osobnost.
Překvapit umí i slušná a zaběhlá kapela, potvrdil následující děčínský Juwel Folk. Dost přitvrdili, ale hlavně se vyhráli do samozřejma a postoupili o nějaké to hudební patro výše. Třetí skladba - jakýsi ženský “lament” v podání Romany Rychtaříkové - byla skvělá.
Večer gradoval: možná nejlepší Modrý houpačky (Liberec), folkrock s kvalitními skladbami Jardy Pátka, velkou radostí z hudby a dokonalou dynamikou.
Kapela mírného folkrocku Rebel z Rovenska pod Troskami vůbec nebyla špatná (až na trochu zahozený zpěv), ale měla smůlu: proti svým dvěma předchůdcům působila jako odvárek.
Patrně nejdéle hrající skupina večera, Vomiště z Děčína, už asi nepřekvapila, ale rozhodně potěšila: ambiciózní a napadnuté písně kapelníka Honzy Mirovského, hodně kláves, promyšlené aranže, vysoká muzikálnost - vše bylo tak, jako obvykle.
Kapela LEV-H-ART (Lomnice nad Popelkou) přinesla trochu uklidnění, příjemné hlasy, pomalé, místy nasládlé melodie a hluboko hranou violu. Bohužel v tom všem chyběl jakýkoli výrazný moment.
Vltavín, který si posunul domicil momentálně do Frýdlantu, hrál běžný folkový mainstream s přidanými perkusemi a bicími. Ani neurazil, ani nepřivedl k nadšení.
Šlusující Netřesk (Jablonec nad Nisou) patří mezi ostřílené zahradní mazáky. Letos nedostala tolik prostoru úžasná zpěvačka Šárka Hulíková, ale i tak Netřesk zahrál dobře a hlavně předvedl zase jiné stránky svého já. Že umějí zpívat i pánové a že nejsou jen - když to přeženu - kapelou k tanci, ale i k soustředěnějšímu poslechu.