Kruté radosti
Snímek Juraje Nvoty je příběhem o lásce a zodpovědnosti, o boji dobra a zla v nás. Kruté radosti jsou rovněž příběhem tří přátel, které kromě kamarádství pojí také láska k jedné ženě.
Do vančurovské atmosféry na konci léta přichází po smrti své matky nemanželská sedmnáctiletá dcera jednoho z nich. Nepřipravený a šokovaný novou situací se otec ze strachu o své postavení a ze zbabělosti rozhodne otcovství zatajit. Je neschopen čelit nové situaci, byť je za ni plně zodpovědný.
Do hry navíc vstupuje žárlivost a pochybné právo manipulovat se životem jiného člověka. Dívka se však zachová nečekaně...
Divadelní, filmový a televizní režisér a herec Juraj Nvota se narodil roku 1954 v Bratislavě. Debutoval v roce 1977 v trnavském Divadle pro děti a mládež hrou Marka Twaina Tom Sawyer. Následovaly hry Romeo a Julie, Hamlet III., Muž jako muž či Tři mušketýři.
V roce 1982 se poprvé podepsal pod režii v Radošinském naivním divadle. Spolupracoval také s Divadlem SNP v Martině a Štúdiem L+S. Od roku 1992 je stálým režisérem Divadla Astorka Korzo ´90 v Bratislavě. Nvota pravidelně režíruje také v pražském Studiu Ypsilon.
Film je jazykově autentický. Slovenští i čeští herci mluví jazykem své národnosti.
V hlavních rolích uvidíme mladou herečku Táňu Pauhofovou, pro niž jsou Kruté radosti debutem v hraném filmu; dále divadelní, filmovou a televizní herečku Annu Šiškovou, kterou jsme mohli vidět ve snímku Jana Hřebejka Musíme si pomáhat. Za roli Anny Čížkové v tomto filmu získala Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon.
Karola si zahrál stálý člen pražského činoherního klubu Ondřej Vetchý, jenž byl v roce 1987 nominován na Evropskou filmovou cenu Felix za film Dům pro dva, v níž ztělesnil postavu Dana. Třikrát získal nominaci na Českého lva. Mohli jsme ho vidět v Obecné škole, v Koljovi, Tmavomodrém světě či Báječných letech pod psa.
Július Satinský ztvárnil v Krutých radostech roli starého pána. Dále ve filmu uvidíme Ady Hajdu či Milana Mikulčíka.
Magnifico
Pro Filipíny je účast v soutěži festivalu kategorie A ojedinělou příležitostí. Pochází odtud snímek Magnifico režiséra Maryo J. Delos Reyese.
Magnífico je devítiletý chlapec, který sice dělá po všech stránkách čest svému jménu, ale ve skrytu duše se za něj stydí. Všechny přívlastky a zároveň i všechna očekávání, která otec do pojmenování svého druhorozeného syna vložil, totiž "skvělý, velkolepý, obdivuhodný, vynikající" totiž nabývají v nevelkolepém prostředí bídy, nemocí a utrpení spíš posměšných rozměrů.
Magnífico žije v rodině, v níž každý z jejích členů představuje jiný druh utrpení, jež se Magnífico svou dětskou dobrosrdečností snaží zmírnit. Starší bratr, do kterého rodiče vkládali velké naděje, přišel o stipendium. Nejmladší sestra Helen je postižena mozkovou obrnou a vážně nemocná babička zase výdaji na léky či případný pohřeb hrozí zruinovat napjatý rodinný rozpočet.
Magnífico slíbí Helen, která nemůže chodit, že ji vezme na karneval. Věří, že se mu podaří vydělat peníze na vozíček, který zbyl bohatému sousedovi po smrti jeho matky, ale nakonec musí vzít sestru na karneval na zádech, aby dodržel slib. Láskyplně se rovněž pustí s kamarádem do výroby babiččiny rakve, která však nakonec nečekaně změní adresáta.
