Nejprve autor nastiňuje příběh ubožáčka kriminálníka, s kterým se život už od mládí nemazlil. Jenže jako by se autorovi zdálo, že je pro čtenáře slabý odvárek a přihodil jinou "kartu".
Opuštěnou Milenu, co ji tak vystrašit třeba znásilněním? Jenže ani to autorovi nestačí, a tak jí podstrčí mužský protějšek, nešťastníka "nadržence" Adama.
Neboj se čtenáři, o to největší eso nepřijdeš. Bude to mladá hrdinka Marcelka, vyzbrojím ji takovými příhodami, že ti vyrazí dech, sliboval si nejspíš autor.
Aby se čtenáři dostatečně zalíbila, naordinoval ji Žilák hned v dětství zneužívání pedofilním strýčkem, poté zklamání v lásce, které si týž den zamířila vyléčit v drogách. Jen neusnout v unylosti, rychle hrdinku zamotat do prostituce, krádeže, dopravní nehody i vraždy.
Teď náležitě propojit osudy a balíček karet řádně promíchat. A tady začíná literární průšvih. Urputná touha po sledu náhodných příhod, setkání a propojení osudů působí uměle, až křečovitě. Střídmost se v této knize zrovna nenosí, a tak přehnanost a přeplácanost mnohé na knížce zkazí. Ne mnohé, ale doslova vše.
Bohužel autor není ani mistr pera, a tak snad právě svoje stylistické nedostatky a podprůměrný vypravěčský um nahrazuje již zmíněnou kvantitou rádoby atraktivních příhod.
Jakoby Žilák zapomněl na to, že jen vtíravý a čtivý příběh některým čtenářům prostě nestačí. Že chtějí a očekávají od literatury i něco víc, než jen "sexy nálepku".
To, co Pusinka nabízí uspokojí snad náctileté, a možná ani ty ne. Jedno je jisté, zkušenějšího čtenáře znudí a docela solidně otráví.
